Page 10 - IDEA Studie 08 2019 Stigma odsouzenych

Pro tvorbu rozhodnutí příjemců jsme použili tzv. „strategickou metodu“ (angl. strategy method). To znamená, že se příjemcům před jejich rozhodnutím neřekne, kolik zasílatel poslal, ale příjemci se rozhodují pro každou možnou variantu, kolik by poslali zpět, pokud by daná varianta nastala (tedy když jim zasílatel pošle 0, 1, ..., 7 známek, kolik pošlou zpět v každé situaci). Pouze později se dozví, co zasílatel doopravdy učinil. To nám umožnilo se příjemců po uvedení rozhodnutí zeptat, kolik očekávají, že doopravdy dostanou. Strategická metoda má navíc tu výhodu, že výzkumník dostane rozhodnutí ne pouze na jednu, ale na všechny potenciální varianty. Náhodně vybrané polovině zasílatelů (účastníků mimo vězení) jsme sdělili, že interagují s člověkem ve výkonu trestu, zatímco druhé polovině jsme tento fakt nesdělili.10 Příjemce (odsouzený) se pak dozvěděl, jestli je zasílatel, s kterým interaguje v daném kole, informován, že je příjemce právě ve výkonu trestu. Délka trestu, typ deliktu ani žádné jiné podrobnosti sděleny nebyly, o čemž odsouzení věděli. Každý příjemce tedy hrál hru na důvěru dvakrát, a to vždy s jedním zasílatelem, který byl informovaný, že interaguje s odsouzeným, a pak ještě jednou s jiným zasílatelem, který o tom informován nebyl.11 Příjemce vždy věděl, že interaguje s člověkem starším 18 let žijícím v České republice.12 Dále jsme se odsouzených ptali, kolik očekávají, že v daném kole dostanou od zasílatele známek. Odsouzení byli motivováni uvést přesný odhad, protože pokud jej odhadli správně, dostali na konci výzkumu jednu známku navíc. Očekávání odsouzených jsou pro nás hlavní prvek analyzovaný v dalších částech. Očekávání totiž odrážejí, do jaké míry odsouzení očekávají stigmatizaci od lidí mimo vězení. Pokud by si odsouzení mysleli, že zasílatelé budou věřit lidem ve výkonu trestu méně, měli by očekávat menší počet známek od informovaných zasílatelů oproti neinformovaným. Hra na diktátora Tato hra je podobná hře na důvěru (proces viz Obrázek 2). První účastník (zasílatel, v této hře také označovaný jako diktátor) dostane nových 7 známek a jeho úkolem je se libovolně rozhodnout, kolik poslat druhému účastníkovi (příjemci). Počet zaslaných známek příjemci ztrojnásobíme. Změna oproti hře na důvěru je ta, že příjemce má pouze pasivní roli a nemůže nic poslat zpět, což oba účastníci vědí. Vše, co příjemce dostane, zůstává jeho. V této hře se obecně uznává jako hlavní motivace zasílatele pro zaslání nenulové části svého úvodního jmění náklonnost k příjemci (altruismus). Stejně jako v předchozím případě hrál příjemce (odsouzený) tuto hru dvakrát, ačkoliv na rozdíl od hry na důvěru zde příjemce žádné aktivní rozhodnutí nečinil:13 jednou se zasílatelem informovaným o tom, že příjemce je právě ve výkonu trestu, a podruhé s neinformovaným. V této hře jsme se odsouzených pouze ptali, kolik očekávají, že dostanou známek, přičemž 10 Konkrétně od nás všichni zasílatelé dostali informaci, že interagují s mužem žijícím v České republice, který je starší 18 let. Polovině zasílatelů jsme navíc dali informaci, že je právě ve výkonu trestu. 11 Pořadí první interakce se zasílatelem, který věděl nebo nevěděl, že interaguje s odsouzeným, bylo náhodně měněno a proběhlo v poměru zhruba 1:1. 12 Konkrétně se jednalo o studenty vysoké školy, ale tato informace nebyla odsouzeným přímo sdělena. Prakticky probíhal sběr dat tak, že jako první jsme zjistili rozhodnutí zasílatelů – studentů VŠ v laboratoři experimentální ekonomie na Vysoké škole ekonomické v Praze, kteří věděli, že budou vyplaceni v budoucnu až po zjištění rozhodnutí příjemců (odsouzených). Studenti jednali s žetony o hodnotě 16 Kč, ne se známkami. Jelikož primární zaměření výzkumu bylo na očekávání a chování odsouzených, nikoliv lidí mimo vězení, zvolili jsme studenty VŠ jako nejsnáze dostupnou skupinu. Z toho důvodu nemůžeme přesně sledovat přesnost očekávání jednotlivých typů odsouzených. 13 Všechny zasílatele jsme náhodně přiřadili k novým příjemcům oproti hře na důvěru, o čemž jsme všechny účastníky informovali. 8