Page 18 - IDEA Studie 08 2019 Stigma odsouzenych

Diskuse Zkoumali jsme, jak muži ve výkonu trestu odnětí svobody vnímají stigmatizaci ze strany většinové společnosti a jestli krátká psychologická intervence zaměřená na posílení sebedůvěry může zmírnit následky těchto očekávání. Navzdory našim očekáváním výsledky neukazují, že by odsouzení od běžné populace očekávali stigmatizaci. Naopak očekávají vyšší míru náklonnosti, což je především vidět na rozhodnutích odsouzených z běžných oddělení. Výsledky dále v porovnání s realitou naznačují, že řada odsouzených má nepřesná očekávání ohledně chování lidí mimo vězení vůči lidem ve výkonu trestu odnětí svobody. Na jednu stranu je pozitivní zprávou, že odsouzení nepociťují stigmatizaci, která by mohla zkomplikovat jejich reintegraci. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že nepřiměřeně optimistická očekávání by mohla mít důsledky negativní. Například tato očekávání mohou vést k podcenění přípravy na propuštění a k nízké míře zapojení v reintegračních programech. To podporují naše další dvě zjištění. Zaprvé, přesnější očekávání vidíme u odsouzených ve specializovaných odděleních, kteří mají vysokou motivaci se reintegrovat a pravděpodobně i přesnější informace o chování lidí mimo věznici. Zadruhé, odsouzení v dotaznících vyplnili relativně vysokou ochotu se zapojit do reintegračních programů, ta ale dle názoru vězeňských psychologů, se kterými jsme okolnosti konzultovali, řádově převyšuje reálné zapojení odsouzených po propuštění. Z těchto důvodů si zjištění ohledně nepřiměřeně pozitivních očekávání zaslouží další zkoumání. V neposlední řadě je potřeba uvést, že nenalezení očekávání stigmatizace v našem výzkumu může být způsobeno i tím, že účastníci mohli vnímat rozhodnutí v simulované situaci odlišně od reálného života. Naše metodologie je ovšem poměrně standardní a dokázala identifikovat stigma v řadě jiných prostředí (Bartoš a Levely, 2018; Bauer a kol., 2017; Charness a kol., 2007). Druhá možnost je, že účastníci vnímají jinak rozhodnutí vůči lidem ještě ve výkonu trestu a lidem již po propuštění z výkonu trestu. Vezměme například obecně známou nouzi ve věznicích. Každý statek tam přináší relativně větší užitek odsouzeným než lidem mimo vězení, což mohlo v zasílatelích vzbudit lítost a tím i větší náklonnost. Na druhou stranu, kdyby zasílatelé jednali s již propuštěnými vězni, mohli by očekávat, že se již mají o sebe postarat sami a transfer jmění nepotřebují tak nutně jako ti ve vězení. K plnému zodpovězení této otázky by však bylo třeba provést dodatečný výzkum na čerstvě propuštěných odsouzených. Třetí možností je, že očekávání vězňů odpovídají jejich životním zkušenostem. To však naše data od studentů vysokých škol nepotvrzují a data od běžné populace, která by tuto možnost mohla definitivně vyvrátit, bohužel k dispozici nejsou. 16