Page 6 - IDEA Studie 08 2019 Stigma odsouzenych

se jim bude důvěřovat podobně jako lidem mimo vězení, a především očekávají výrazně vyšší náklonnost. Toto zjištění interpretujeme tak, že odsouzení neočekávají stigmatizaci, alespoň ne v námi zkoumaných oblastech důvěry a náklonnosti. Zajímavé navíc je, že tato optimistická očekávání vychází především od odsouzených zařazených na běžných odděleních, méně často pak od odsouzených na odděleních specializovaných pro intenzivní terapii. Jelikož jsme v našem vzorku pomocí našich měřítek stigmatizaci nenašli, není již překvapivé, že psychologická intervence zacílená na snížení dopadů stigmatizace neměla na rozhodnutí žádný účinek.4 Data sesbíraná od studentů vysokých škol, jakožto zástupců lidí mimo vězení, pak naznačují, že očekávání odsouzených nejsou přesná, protože studenti nevykazují vyšší náklonnost ani důvěru vůči lidem ve výkonu trestu. Odsouzení tedy oproti našim předpokladům nevykazují přehnaně nízká očekávání ohledně přístupu lidí mimo vězení, která by mohla negativně ovlivnit jejich motivaci zapojit se zpět do společnosti, což se může zdát jako nadějný závěr naší studie. Musíme zde ovšem upozornit, že naše výsledky zároveň ukazují, že řada odsouzených má naopak až nepřiměřeně optimistická očekávání, což také nemusí být ideální situace. Přílišný optimismus by totiž v konečném důsledku u řady z nich mohl vést k podcenění situace, příliš malé přípravě na propuštění a následnému tvrdému střetu s realitou. Metody Vzorek Výzkum probíhal v červnu 2017 v 15 věznicích typu B a C (s dozorem a s ostrahou) v České republice a dobrovolně se ho zúčastnilo 297 mužů ve výkonu trestu nepodmíněného odnětí svobody, z toho bylo 120 z běžných a 177 ze specializovaných oddělení (protidrogové, násilná trestná činnost, sexuální trestná činnost a pro trvale pracovně nezařaditelné). Složení vzorku nepředstavuje reprezentativní vězeňskou populaci, protože jeho velkou část tvoří vězni ze specializovaných oddělení. Složení vzorku bylo dále ovlivněno tím, že se výzkum konal v dopoledních hodinách, kdy z běžných oddělení byli přítomni pouze nepracující vězni.5 U tohoto typu odsouzených lze tedy zvlášť předpokládat, že jsou oproti pracujícím odsouzeným obecně méně motivovaní. Odsouzení ve specializovaných odděleních mají naopak oddělený program zahrnující většinou intenzivní terapeutické aktivity zaměřené na snížení opakování rizikového chování, proto byli v době výzkumu přítomni všichni. Z toho lze usuzovat, že tato část vzorku je reprezentativní pro specializovaná oddělení. Tabulka 1  shrnuje základní charakteristiky účastníků. Průměrně jim bylo 34 let a z 93 % byli české národnosti. Větší část nebyla ženatá a měla základní nebo středoškolské vzdělání bez maturity. Průměrná délka trestu dosahovala zhruba 4,5 let (v rozmezí od 7 měsíců do 19 let) a převažovali prvopachatelé. Z typů trestné činnosti se vyskytovala nejčastěji majetková a násilná trestná činnost. Ačkoliv náš výzkumný vzorek není reprezentativní z důvodu způsobu výběru, porovnejme, jak charakteristiky účastníků výzkumu odpovídají celkové vězeňské populaci. Zaprvé, výzkum se 4 Druhou možností je, že samotná intervence nebyla efektivní. Výsledky ale ukazují, že tato možnost není pravděpodobná, což demonstrujeme na stranách 12–13. 5 V roce 2017 pracovalo 56 % odsouzených (Statistická ročenka 2017). 4