Page 11 - IDEA Zmeny insolvencni zakon Covid-19 4 brezen 2020

INSOLVENCE V ČASECH KORONAVIRU:
NÁVRH DOČASNÝCH ZMĚN INSOLVENČNÍHO ZÁKONA IDEA 2020
Pokud by se přesto vyskytly případy dlužníků, kteří by po dobu účinnosti změn potřebovali před věřiteli další ochranu, bylo by možno uvažovat o oprávnění dlužníka spustit podáním návrhu na dočasné zákonné moratorium tytéž automatické účinky, jaké se jinak spojují s podáním insolvenčního návrhu. Tedy moratorium na vymáhání zajištěných inezajištěných pohledávek ze strany věřitelů na straně jedné, a režim omezeného nakládání s dlužníkovým majetkem na straně druhé. Z druhého typu omezení by zřejmě musela být současně stanovena výjimka umožňující, aby dlužník mohl čerpat finanční zdroje či jiné podpory nabízené podnikatelům jako součást státních protikrizových opatření, případně čerpat soukromé financování za podmínek výhodnějších, než jaké bude nabízet státní program. Za úvahu v této souvislosti stojí, zda by se v důsledku podání návrhu na dočasné moratorium měly na členy dlužníkova statutárního orgánu aplikovat stejné povinnosti vůči věřitelům, jaké se pojí s podáním dlužnického insolvenčního návrhu – tedy v principu povinnost dát společnému zájmu věřitelů přednost před zájmy jiných osob, včetně zájmů společníků korporace. Osobně bych se k tomuto řešení spíše přikláněl.
U dlužníků, kteří se do ekonomických problémů dostanou opravdu teprve v důsledku epidemie Covid-19, by riziko exekučního vymáhání nezajištěných pohledávek logicky vůbec nemělo přicházet v úvahu, s výjimkou tak ojedinělých instrumentů, jakými jsou notářské zápisy o přímé vykonatelnosti, proti nimž může být moratorium potřeba.
Jelikož však od účinnosti nového občanského zákoníku v roce 2014 žijeme v právním systému, který připouští vymáhání zajištěných pohledávek privátním výkonem zástavních a jiných zajišťovacích práv, je možné, že někteří dlužníci postižení dopady epidemie budou oproti výkonu zajišťovacích práv potřebovat ochranu. Takovou ochranu by mohli získat tím, že příslušný insolvenční soud k jejich návrhu zveřejní v insolvenčním rejstříku vyhlášku o dočasném moratoriu podobně, jak se tomu děje zveřejněním dlužnického insolvenčního návrhu. Tento procesní prvek by jistý element soudního rozhodování předpokládal, šlo by však o řešení představující „minimum nutného“. Insolvenční soud by přezkoumal pouze svou mezinárodní a vnitrostátní příslušnost a formální náležitosti návrhu, a vydal by elektronickou vyhlášku – tím by nároky na soudní rozhodování skončily. Jelikož dočasné zákonné moratorium by na rozdíl od existující úpravy soudního moratoria nevyžadovalo souhlas předepsaného procenta věřitelů, přezkum formálních náležitostí návrhu by mohl být velmi rychlý.
9