Page 12 - IDEA Studie 01 2020 Rekrutovani vyzkumniku

ODKUD SE REKRUTUJÍ VÝZKUMNÍCI NA UNIVERZITÁCH? 2020 Metodické omezení Prezentované ukazatele však neměří pouze míru akademického „inbreedingu“. Nevíme, zda daný výzkumník na svém současném působišti pouze publikoval jeden ze svých prvních článků, anebo zda je to i jeho alma mater. Pokud tam skutečně vystudoval, jedná se o „inbreeding“ v pravém slova smyslu, ale jinak nikoliv. Záleží na publikačních zvyklostech. V oborech, typicky přírodních vědách, ve kterých se publikuje relativně často a doktorandi běžně publikují články již při studiu pod hlavičkou své almy mater, bude náš ukazatel blízko ke změření „inbreedingu“. Naopak v oborech, typicky společenských vědách anebo matematice, kde je přirozená frekvence publikací nízká a doktorandi nezřídka vydávají první články až po dokončení studia, bude odchylka větší. Waaijer a kol. (2016) ukazují, že absolventi doktorského studia v USA v letech 1950–2010 zpravidla publikovali články ještě před získáním titulu v oborech astrofyzika, chemie, genetika a psychologie a až po získání titulu v ekonomii. Lee (2000) zjistil na vzorku úspěšných doktorandů v USA mezi roky 1965 a 1995, že už v průběhu studia z nich publikovalo alespoň jeden článek 64 až 86 % v analytické chemii, 45 až 60 % v experimentální psychologii, ale jen 7 až 35 % ve studiu americké literatury. Larivière (2012) ukázal na datech doktorandů v Québecu v letech 2000–2007, že alespoň jeden článek publikovalo zhruba 63 % v lékařských vědách, 40 % v přírodních a technických vědách, 11 % ve společenských vědách a 4 % v humanitních oborech. Mezioborové rozdíly jsou v tomto opravdu výrazné. Zároveň záleží na tom, jaké afilace je obvyklé uvádět v prvních článcích při vstupu na trh práce po dokončení doktorského studia. Jsou obory, jako ekonomie, kde je na globálním (či americkém) trhu práce přípustné disertační článek vydat až pod hlavičkou prvního zaměstnavatele, i když nemusí být shodný s místem, kde byl výzkum proveden. Náš ukazatel potom bude naznačovat podstatně vyšší sklon k najímání zevnitř než ke kterému v takovém oboru ve skutečnosti dochází. Konečně je zásadní vzít v úvahu, jak velkému tlaku čelí doktorandi na publikování v indexovaných časopisech. Pokud je to dokonce podmínka pro připuštění k obhajobě, bude náš ukazatel velmi blízko ke změření „inbreedingu“. Naopak v prostředí, kde se na indexované publikace u doktorandů tolik nedbá, se nám vazbu na almu mater tímto způsobem podaří zachytit jen zřídka. Požadavky na publikování (nejen doktorandů) se postupem let zvyšují, takže i v tom směru je zajímavé srovnat výsledky pro seniorní a juniorní výzkumníky. Náš ukazatel tudíž může míchat dohromady „inbreeding“ ve smyslu akademického působení na univerzitě, na které dotyčný vystudoval, a setrvání v zaměstnání na univerzitě, na které výzkumník začal pracovat až po dokončení studia. Je to obecný ukazatel pohyblivosti výzkumníků mezi univerzitami, který se v závislosti na okolnostech více či méně blíží ke změření „inbreedingu“. 10