Page 13 - IDEA Studie 07 2019 Duchodci na trhu prace

Podle studie Šatavy (2015) by motivace osob v důchodovém věku mohla být zvýšena změnami v oblasti daní, dávek nebo důchodového pojištění. Tyto změny by totiž mohly zvýšit čistý pracovní příjem důchodců, a tím je ve větší míře motivovat k práci. Studie Šatavy (2015) dochází ke zjištění, že z hlediska daňových pobídek jsou starobní důchodci motivováni stejně jako osoby ve věku mezi padesáti lety a důchodovým věkem, i když by měli být motivováni více, protože mají větší motivaci opustit trh práce. Z tohoto důvodu tyto pobídky efektivně nemotivují důchodce k výdělečné činnosti.
Motivací starobních důchodců přes typy pracovních poměrů se žádné studie přímo nezabývají. Obecnou motivací pracovníků typem pracovního poměru se však studie zabývají. Podle Engellandt a Riphahn (2003) je v případě smluv na dobu určitou vyšší úsilí pracovníků, a dále pravděpodobnost odpracování více neplacených přesčasů až o 60 % než v případě smluv na dobu neurčitou. Autoři tento výsledek odůvodňují modelem signalizačního chování v prostředí asymetrické informace, kdy pracovníci na smlouvu na dobu určitou musejí zaměstnavateli signalizovat své schopnosti. Naopak u zaměstnanců na dobu neurčitou upozorňují na riziko morálního hazardu. Ve svých studiích Booth a kol. (2002) dochází k závěru, že pracovníci na dobu určitou vykazují nižší úroveň spokojenosti s prací, mají méně příležitostí ke školení a mají nižší mzdy než pracovníci na dobu neurčitou.
Z těchto studií lze vyvozovat, že pokud důchodci byla umožněna pouze práce na dobu určitou omezené délky, mohl být vystaven větším požadavkům na zvýšení pracovního úsilí, než kdyby byl zaměstnán na dobu neurčitou. Jak již bylo zmíněno výše, starší osoby mají zvýšenou motivaci opustit trh práce, a v případě, že by musely po přechodu na smlouvu na dobu určitou zvýšit své úsilí, mohla být jejich motivace opustit trh práce ještě více posílena. Dále se podle těchto studií se smlouvou na dobu určitou pojí nižší mzdové ohodnocení, což může důchodce demotivovat k aktivitě na trhu práce. Je však možné, že nižší mzdy u smluv na dobu určitou mohou být také efektem selekce a přechod na tuto smlouvu by poté tento efekt mít nemusel.
Teoretické predikce
Tato část práce diskutuje, jaké dopady mohla mít reforma na poměr smluv na dobu neurčitou, na zaměstnanost a počet odpracovaných hodin. Tyto dopady vychází z různých teoretických předpokladů. Teoretické predikce vlivu na poměr smluv na dobu neurčitou se opírají především o teorii časových preferencí a netrpělivosti ve spotřebě jedince, teoretické predikce vlivu na zaměstnanost a odpracované hodiny důchodců se opírají o modely nabídky práce (model volby mezi spotřebou a volným časem, individuální nabídku práce či rezervační mzdu).
Po zavedení Novely nebyly již osoby nuceny kvůli souběhu výdělečné činnosti a výplaty starobní penze uzavřít smlouvu na dobu určitou v délce do jednoho roku. Osoby sice i před zavedením Novely mohly po dosažení důchodového věku pracovat na jakoukoliv smlouvu bez omezení, ovšem pouze pokud zároveň nechtěly pobírat penzi. V případě odloženého čerpání starobního důchodu jim byla zvyšována procentní výměra budoucí penze o 1,5 % za každých 90 dní odloženého čerpání. V této práci je však předpokládáno, že toto zvýšení budoucí penze je příliš nízké, a proto osoby dávají přednost souběhu výdělečné činnosti a výplaty starobní penze před odloženým čerpáním penze. Proto je v této práci očekáváno, že Novela po nabytí účinnosti vedla ke zvýšenému využívání smlouvy na dobu neurčitou u pracujících osob, které dosáhly důchodového věku. Tyto teoretické predikce vychází z teorie o časové preferenci jedince. Jedinec je obvykle netrpělivý ve spotřebě a preferuje nynější spotřebu před spotřebou budoucí. Jedinec
11