Page 23 - IDEA Studie 14 2015 Zdaneni vysokoprijmovych osob

Zajímavé jsou i varianty, které lze označit za krajní a zřejmě již nerealistické, prezentované ve spodní části Tabulky 8. První krajní varianta je z pohledu vysokopříjmových osob ta nejhorší možná: kombinuje velmi silnou preferenci k přerozdělování s nízkou elasticitou příjmů. Výsledkem jsou mezní daňové sazby 60 a 50 %. Druhá krajní varianta je naopak zpohledu vysokopříjmových osob nejvýhodnější: kombinuje velmi nízkou preferenci k přerozdělování s relativně vysokými příjmovými elasticitami. Výsledné optimální sazby jsou 35 a 27 %.
Naše analýza optimálních sazeb má samozřejmě svá omezení. Bohužel nemáme k dispozici rigorózní odhady potřebných elasticit pro český daňový systém. Zvolené elasticity jsou expertním odhadem analogicky dovozeným ze zahraničních studií.23 Je možné, že český systém umožňuje agresivnější daňovou optimalizaci než daňové systémy západní Evropy a USA a elasticity jsou tedy vyšší.24 Druhým limitem je, že odhady elasticit dostupné zezahraničních studií zachycují relativně krátkodobé reakce individuálních poplatníků na změny daňových sazeb. Přitom pro skutečně korektní formulaci optimálních daňových sazeb by elasticity měly zahrnout i dlouhodobé a agregátní dopady daní na příjmy. Lze například pouze spekulovat, že dlouhodobé příjmové elasticity jsou vyšší než krátkodobé. 25
Nicméně několik konkrétních závěrů citlivostní analýza v Tabulce 8 přináší. Za prvé, v letech 2008 až 2011 byly mezní daňové sazby osob v horním příjmovém percentilu 15 %. To je výrazně méně než nejnižší krajní hodnoty. V těchto letech bylo zdanění nejvyšších příjmů abnormálně nízké, zejména ve srovnání se 48,6 % mezní daňovou sazbou uvalenou na nižší mzdy. Za druhé, schválená legislativa, která měla vstoupit v účinnost od roku 2015, ale nakonec byla odložena, by přinesla mezní daňovou sazbu 49 %, tedy stejnou jako nejvyšší krajní hodnota. Aktuální mezní sazby jsou v případě zaměstnanců (34 %) na dolním okraji intervalu optimálních sazeb, v případě OSVČ (29 %) již pod ním.
Jako praktické vodítko poskytuje analýza optimálních sazeb mantinely, uvnitř kterých by se mezní zdanění vysokých příjmů mělo pohybovat. Dle Tabulky 8 se optimální mezní sazby realisticky nacházejí v intervalu mezi 43–53 % pro příjmy v horním 1 % a mezi 33–43 % pro
23 Viz pozn. 23 výše.
24 Příkladem může být přesouvání právního vztahu vysokopříjmového specialisty a jeho reálného zaměstnavatele mezi klasickým zaměstnaneckým vztahem, subdodavatelem – OSVČ („švarcsystém“) a subdodavatelem – jednatelem vlastní s.r.o.
25 Empirické odhady těchto dopadů na reálných datech dosud prakticky neexistují.
21