Page 29 - IDEA Studie 14 2015 Zdaneni vysokoprijmovych osob

6. Závěry
Zdanění nejvyšších příjmů v Česku prošlo v posledních letech smrští reforem a v současnosti je nesystémové, nepřehledné a administrativně zbytečně komplikované. Další, tentokrát konsolidační změna daňových zákonů je žádoucí.
Stejně je ale žádoucí, aby tato konsolidační úprava byla na delší dobu poslední. Nalezení širší společenské a politické shody, stabilita a předvídatelnost daňové politiky jsou totiž důležitější než konkrétní podoba případných změn. Stabilita a předvídatelnost ovšem neznamenají, že se daňové sazby nemají měnit vůbec. Má se ale jednat o jemné úpravy daňových sazeb v řadu jednotek procent, nikoli o skokové změny v řádu desítek procent.
Primárním cílem změn by neměl být vyšší výběr daně. Zvýšení daní nejbohatším poplatníkům má sice potenciál zvýšit příjmy státního rozpočtu o více než 4 miliardy Kč, ale i to je relativně malý příspěvek k řešení deficitu státního rozpočtu. Cílem reformy má být nalezení vhodné daňové solidarity mezi poplatníky s nejvyššími příjmy a těmi ostatními. Jak jsme ilustrovali některými čísly, vysokopříjmoví poplatníci dnes přispívají menším než alikvótním dílem do rozpočtových příjmů. Druhým cílem má být zefektivnění daňového systému: nastavení daňových sazeb, které vhodně balancují konflikt mezi snahou vybrat vyšší příjmy a zároveň omezit negativní dopady daní na ekonomickou aktivitu, daňové úniky a daňovou optimalizaci. Nastavení výpočtu daňových základů, stropů a dalších zdánlivě technických detailů tak, aby poplatníci i politici transparentně viděli, jaké daně při jakých příjmech kdo odvádí. Tato základní přehlednost by mohla dle našeho názoru do budoucna i omezit účelové a nekoncepční změny daňové politiky.
Aplikace moderní teorie optimálního zdanění ukázala, že optimální daňové sazby na zcela nejvyšší příjmy se pohybují v intervalu 33–43 %, a o něco výše na příjmy v horním příjmovém percentilu. I přes poměrně vysokou citlivost na zvolené předpoklady analýza alespoň dokáže eliminovat jako ne-optimální některé v minulosti schválené extrémy, typu sazby okolo 50 % či naopak pouhých 15 %. Náš konkrétní návrh reformy navrhuje zavést horní sazbu daně z příjmů ve výši 40 % začínající na čtařnásobku průměrné mzdy. Zároveň zavádí velmi jednoduchý princip: do čtyřnásobku hrubé mzdy či zisku všichni poplatníci platí základní sazbu daně z příjmů a sociální a zdravotní. Nad touto hranicí platí jen progresivní sazbu daně z příjmů. K zavedení tohoto principu navrhujeme přechod zpět kvýpočtu daně zpříjmů dle hrubé mzdy a průhledné sjednocení základů a stropů
27