Page 4 - IDEA Studie 12 2019 Kvalita reditelu skol

MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ ŘEDITELŮ ŠKOL: ČESKÉ ADMINISTRATIVNÍ INFERNO 2019
v evropském průměru. Jde zároveň o oblast profesního vzdělání, ve kterém čeští ředitelé pociťují největší mezery a potřebu zlepšení. Relativně hodně jsou naopak čeští ředitelé vzděláváni a připraveni v oblasti legislativní a v oblasti administrativního řízení školy či v ředitelských povinnostech.
• Oblast pedagogického vedení je dnes ve světě vnímána jako jedna z nejdůležitějších činností ředitele s výraznými dopady na kvalitu výuky a na vzdělávací výsledky školy. Tato činnost zahrnuje hospitace ve výuce, výuku žáků, mentorování učitelů, koordinaci a usměrňování jejich dalšího profesního vzdělání, koordinaci vzdělávacího obsahu, rozvoj vzdělávacích metod, využívání externích zdrojů atd. Těmto činnostem čeští ředitelé věnují v průměru jenom 15 % svého pracovního času. Nejvíce jim totiž zabírají jiné administrativní úkony a schůzky (přibližně 40 %). V podílu administrativní zátěže tak čeští ředitelé opět vybojovali prvenství mezi ostatními evropskými zeměmi. Vysoká administrativní zátěž českých ředitelů není způsobena nedostatečným počtem podpůrných pracovníků ve vedení škol, ale spíš neúměrnou administrativní zátěží, která je na vedení škol kladena.
• Profese ředitele školy v Česku není dostatečně atraktivní. Platy českých ředitelů v relaci k ostatním vysokoškolsky vzdělaným pracovníkům patří v Evropě k nejnižším. I to se podepisuje na klesajícím zájmu o tuto profesi, stárnutím sboru ředitelů a vede k rostoucím problémům při hledání a výběru ředitelů. V přibližně polovině konkurzních řízení na ředitele se ve školním roce 2017/2018 dostavil pouze jeden uchazeč a zřejmě až čtvrtina konkurzních řízení proběhla jen formálně.
• SkorovpolovinězákladníchškolvČeskustudujeméněnež100žáků,cožpředstavujerelativně vysoký počet malých škol a s tím spojený i relativně vysoký počet potřebných ředitelů. Navíc decentralizace školství a s ní spojená vyšší autonomie a odpovědnost na straně školy dopadá v Česku zejména na ředitele menších škol, a v konečném důsledku tím trpí kvalita řízení škol a s ní spojená kvalita výuky.
• Cesty řešení se nabízí, mimo jiné, v následujících oblastech: (i) Pozitivní motivace zřizovatelů a škol ke spojování menších škol co do administrativní podpory či dílčího řízení nebo vytváření svazků škol sdílejících některé administrativně-organizační agendy. To by mohlo přinést nejen administrativní úspory z rozsahu. Mohlo by to zároveň usnadnit a zefektivnit využívání pedagogických a dalších pracovníků ve školách, zintenzivnit využívání prostor a vybavení škol, posílit rozmanitost kurikula a mimo jiné snížit sociálně-ekonomickou selektivnost škol; (ii) Poskytnutí administrativní, technické, právní a jiné podpory hlavně malým školám. V případě větších škol zdvojení funkce ředitele na pedagogického a technického ředitele, na kterého by ředitel mohl delegovat právní zodpovědnost; (iii) Provedení odborného procesního auditu administrativní zátěže typických škol a následné snižování této zátěže; (iv) Zkvalitnění profesní přípravy ředitelů resp. vedení škol; (v) Zvýšení a následné udržení relativního platového ohodnocení ředitelů na úroveň srovnatelnou s řídicími pozicemi s podobnou mírou náročnosti a zodpovědnosti v jiných sektorech a zavedení případného kariérního řádu pro ředitele škol.
2