Page 21 - IDEA Studie 14 Zdaneni vysokoprijmovych osob

dopadech na ekonomiku. Aby nezadával motivace k příliš velkým daňovým únikům,
obcházení daní, aby příliš neodrazoval od podnikání, aby nekřivil strukturu ekonomiky
přílišným preferováním určitého typu firem, příliš neodrazoval od zaměstnávání
zaměstnanců atd.

Při snaze najít efektivní zdanění nejvyšších příjmů je třeba zodpovědět hlavní otázku: Jaká
daňová sazba je efektivní? Ve zbývající části kapitoly optimální daňové sazby odvozujeme.
Vycházíme z moderní ekonomické literatury, která v posledních letech přinesla prakticky
využitelná řešení problému: jak dosáhnout žádaného přerozdělení příjmů při co nejmenších
negativních dopadech na ekonomickou aktivitu.21

Optimální mezní sazba, uvalená na příjmy v určité výši, závisí na několika technických
parametrech rozdělení příjmů ve společnosti a zejména na dvou ekonomických
parametrech. Prvním je tzv. elasticita zdaněných příjmů. Ta udává, jak se sníží vykazované
příjmy poplatníka při zvýšení mezní daňové sazby. Na vyšší zdanění poplatníci reagují
změnou ekonomické aktivity, agresivnějším využívání slev a dalších úlev, přesunem části
příjmů do jiné právní formy atd. Tyto reakce představují z ekonomického hlediska plýtvání
dané snahami ušetřit na daních. Aby se toto plýtvání omezilo, příjmy s vyšší elasticitou mají
být zdaněny nižší mezní sazbou. Elasticity zdaněných příjmů je přitom možné odhadnout
z dat o příjmech vykazovaných na daňových přiznáních; v řadě zemí tyto odhady existují.22

Druhým parametrem je preference k přerozdělování. Konkrétně je dána tím, jakou hodnotu
přikládá společnost jako celek jedné koruně, kterou získá člověk s vysokými příjmy,
relativně k hodnotě jedné koruny, kterou získá poplatník s průměrnými příjmy. Pro osoby
s vysokými příjmy je tato hodnota nižší než jedna, pro osoby s nízkými příjmy naopak vyšší
než jedna. Logicky platí, že čím silnější je preference k přerozdělování, tím vyšší jsou
optimální sazby uvalené na nejvyšší příjmy.

Zdůrazňujeme, že odvozujeme optimální mezní daňové sazby. Žádoucí úrovně zdanění a
tudíž i žádoucí daňové solidarity lze následně dosáhnout vhodným nastavením slev na dani
a jiných odpočtů. Ve výsledku tak například poplatníci s nižšími příjmy, jejichž elasticita
zdaněných příjmů je nízká, mohou být vystaveni vysokým mezním sazbám a přitom platit
nízké daně, pokud je základní sleva dostatečně vysoká.

21 Průlomovou prací je Saez (2001). Stejný přístup k problému přejímá i Mirrlees Review.
22 Např. Gruber and Saez (2002) pro USA, Kleven and Schulz (2011) pro Dánsko, Kopczuk (2009) pro Polsko,
Ferede and Dahlby (2010) pro Kanadu.

19