Page 18 - IDEA Studie 15 2016 Podnikani akademiku

Akademické podnikání na pranýři
Münich a Srholec (2013) upozorňují na rozdíl mezi zanedbatelným objemem finančních toků z podnikatelského sektoru do výzkumných organizací ve veřejném sektoru a čilou spoluprací mezi akademickým a podnikatelským sektorem. Mezinárodní srovnání statistik výzkumu a vývoje ukazuje, že tyto finanční toky u nás patří k nejnižším. Jiná šetření však ukazují, že v četnosti inovací zaváděných ve spolupráci s akademickými organizacemi za vyspělými zeměmi zdaleka tolik nezaostáváme. Nabízí se otázka, zda finanční toky doprovázející zájem firem o akademický výzkum netečou jinudy.
Národní inovační strategie (MPO 2011, str. 7) uvádí, že transfer znalostí často probíhá přes „neformální sítě kontaktů“ mezi jednotlivci, nikoliv mezi firmami a výzkumnými organizacemi, čímž „velmi snadno dochází k principu privatizace přínosů z veřejných výzkumných aktivit“. Dále tento klíčový vládní dokument dodává, že pro řadu výzkumníků jsou tyto neformální formy spolupráce dokonce hlavním zdrojem osobních příjmů, o které tímto ochuzují výzkumné organizace. Není však zřejmé, a to ani z podkladových studií, o co přesně se tato tvrzení opírají. Nicméně se jedná o vážná podezření. Pokud by to totiž byla pravda, transfer znalostí by balancoval na hraně právního rámce.
Podobně TA ČR (2015, str. 4) došel s pomocí kulatých diskusních stolů k závěru, že „Z důvodu zdlouhavosti administrativního procesu na straně výzkumných organizací směřujícího k uzavření spolupráce mezi výzkumnou organizací a podnikem dochází k uzavírání zakázek a dohod mimo pracovní poměr mezi podnikem a konkrétním výzkumníkem bez formálního zapojení výzkumné organizace. Tato skutečnost vede nejen k úniku potenciálních příjmů výzkumných organizací ze smluvního výzkumu, ale také zvyšuje riziko nedovolené (nepřímé) veřejné podpory podniků, pro které je výzkum realizován (neboť podnik platí jen osobní náklady výzkumníka, nikoliv související náklady).“
Euro (2015) akademiky konkrétně podezřívá z toho, že „vynášejí výsledky práce z ústavů do privátních firem, na nichž mají nějaký skrytý podíl, a ty pak státem financované řešení patentují a realizují z něj komerční zisk nebo ho za úplatu předají nějaké zahraniční firmě“, a zároveň dodává, že k takovým únikům sice dochází i ve vyspělých zemích, avšak tam s tím bojují. Podle odhadu místopředsedy TA ČR
16