Page 20 - IDEA Studie 17 2017 Mistni casopisy ve Scopusu

V Česku vychází 17, 42 a 39 časopisů s více než 90%, 66% až 90% a 33% až 66% podílem článků od domácích autorů, tedy celkově 98 časopisů, zatímco v Rakousku a Švýcarsku je jich okolo 20 a v Dánsku, Finsku anebo Švédsku méně než 10. Česko je v obou pořadích na pátém místě. Rozdíly oproti vyspělým zemím jsou více než čtyřnásobné. Slovensko se v obou indikátorech umístilo o několik příček lépe, ale rozdíl oproti vyspělým zemím zůstává propastný. Po slovenských časopisech může být menší poptávka, protože tamní autoři publikují v těch českých. Na Slovensku je navíc méně časopisů s vysokým podílem domácích autorů, protože v nich hojně publikují naopak čeští autoři. Platí to i obráceně, takže počet místních časopisů bude v obou zemích v tomto indikátoru podhodnocen.
Pravý graf podává představu o rozsahu domácího publikování. V Česku se okolo 18 % všech článků indexovaných ve Scopusu soustřeďuje včasopisech svíce než 33% podílem článků s domácími autory. Zhruba každý pátý článek tudíž vychází v časopise, jehož autorská a s velkou pravděpodobností i čtenářská základna je ve velké míře omezena hranicemi domácí země. A to ještě nebereme v úvahu publikace českých autorů vpodobných chorvatských, polských, slovenských či nechvalně známých litevských časopisech. Česko se v tomto nejvíce podobá právě Litvě anebo Bulharsku a výrazně zaostává i za jihoevropskými zeměmi jako Portugalsko a Řecko, které již dávno předstihlo v řadě jiných ohledů, včetně například poměru výdajů na výzkum a vývoj k hrubému domácímu produktu (ČSÚ 2016).
Národní indexované časopisy jsou samozřejmě vydávány i v nejvyspělejších zemích, ale tam jde spíše o vzácné oborové kuriozity a historické anachronismy než běžný a ve výzkumné komunitě oceňovaný způsob komunikace výsledků, na němž by vědci ve větším měřítku stavěli akademickou kariéru. Některé vychází i v místních jazycích, jako do praxe orientované časopisy s velkým počtem článků v lékařských vědách v Belgii, Dánsku anebo Švýcarsku. V některých vyspělých zemích potom najdeme jednotky procent článků soustředěných v časopisech s vysokým podílem článků od domácích autorů. Nic to však nemění na tom, že národní časopisy hrají v zemích s vyspělejšími výzkumnými systémy druhořadou roli.
Dosud prezentovaná zjištění zůstávají zachována i při změnách šíře intervalů a s ohledem na stanovení 33% hranice pro určení národních časopisů. Změna těchto parametrů sice mění pořadí jednotlivých zemí, ale celkový obrázek by se příliš nezměnil. Ať už se dělicí čára odlišující národní časopisy narýsuje na 10 %, 33 % anebo 66 % podílu článků s autory ze stejné země jako vydavatel, Česko, Slovensko a ostatní země bývalého východního bloku vychází v širším mezinárodním srovnání podobně výjimečně. V zemích bývalého východního bloku tohoto způsobu publikování prostě probíhá podstatně více, než je běžné ve vyspělém světě.
Časopisy s méně než 33 % a potažmo méně než 10 % článků od domácích autorů jsme v těchto grafech pro přehlednost nezobrazili. Jednak nejsou hlavním předmětem této studie, ale hlavně údaje za mezinárodně orientované časopisy nejvíce trpí problémy spřiřazením země původu, které byly popsány vpředchozí kapitole. Za zmínku nicméně stojí Švýcarsko, kde je celkově vydáváno několik stovek časopisů, přičemž v drtivé většině z nich je velmi nízký podíl článků od domácích autorů. Naopak v Česku byly časopisy s méně než 10% podílem článků od domácích autorů nalezeny pouze čtyři a na Slovensku jediný. Přitom se jedná o relativně malé národní výzkumné systémy,
18