Page 21 - IDEA Studie 17 2017 Mistni casopisy ve Scopusu

jejichž příspěvek k celosvětovému publikačnímu výkonu se pohybuje v řádu desetin procenta, konkrétně 0,7 % a 0,2 % v letech 2013-2016 (Scimago 2017). Pokud by časopisy z takových zemí chtěly být považovány za skutečně mezinárodní, tak i podíl domácích autorů v řádu jednotek procent by byl nadproporcionální.
Obrázek 3 nabízí alternativní pohled na základě vysokého podílu tří autorsky nejčastěji zastoupených zemí.8 Nemusí mezi nimi být stejná země, ze které pochází vydavatel, ale často tomu tak je. Cílem je podchytit sousedské vazby, jako je publikování českých autorů ve slovenských časopisech a naopak. Podobné souvislosti se dají očekávat také v Pobaltí, bývalé Jugoslávii anebo dále na Balkáně. Některé časopisy mohou být využívány pro uplatnění výzkumu i z několika málo poměrně vzdálených zemí. Důležité je toto zohlednit u menších zemí, ve kterých je počet domácích autorů malý. Jedná se o „regionální“ časopisy, jejichž pole působnosti je značně omezeno, i když zejména v případě časopisů z vyspělých zemí může být interpretace tohoto podílu trochu složitější, jak je vysvětleno níže.
Ostatní náležitosti, včetně šířky intervalů, zůstávají stejné. Nicméně srovnávané země jsou seřazeny sestupně pouze podle významu časopisů ve dvou nejvyšších kategoriích. Zajímají nás pouze časopisy, ve kterých ze tří nejčastějších zemí mají autory alespoň dvě třetiny článků. Časopisů s tímto podílem v rozmezí 10 % až 33 % je totiž poskrovnu i v těch nejvyspělejších zemích a časopisy s tímto podílem méně než 10 % nejsou žádné. Narážíme totiž na skutečnost, že z několika velkých zemí pochází značná část celkových publikací ve světě. Například podíl USA a Číny se přibližuje 20 % a Velká Británie i Německo mají okolo 8 %, takže dohromady jen na autory z těchto čtyř zemí připadá více než polovina. K tomu, aby časopis dosáhl v tomto indikátoru poměrně vysokých hodnot, tudíž stačí, aby v něm publikovali autoři z velkých zemí proporcionálně k jejich celosvětovému významu.
Celkový obrázek se příliš nezměnil. Podle očekávání ve všech zemích došlo k nárůstu jak počtu časopisů, tak článků v nich, ale pořadí až na výjimky zůstalo podobné. Nadále je patrný rozdíl mezi zeměmi bývalého východního bloku a vyspělými západními zeměmi. Jako jediné tento blok prolomilo Švýcarsko, které se v poměru na počet výzkumníků posunulo až na třetí místo. Nicméně podrobnější rozbor dat odhalil, že příčinou je právě vysoký podíl autorů z velkých zemí. Důvody vysoké koncentrace článků od autorů z několika mála zemí jsou tedy jiné než ve východních zemích. Tam za tím vězí především vysoký podíl článků od autorů domácích a ze sousedních zemí, které však co do publikačního výkonu ve světovém měřítku nevynikají.9
8 Jak je podrobněji vysvětleno v metodické části, při sčítání podílů článků s autory z různých zemí jsou opakovaně započítány články, které vydali společně autoři z nejčastějších zemí.
9 Nelze vyloučit, že i ve východních zemích mohou být časopisy s podobným profilem autorů, jaký je typický ve Švýcarsku, tj. velký podíl USA, Číny anebo Německa, v důsledku čehož spadnou do kategorie s více než 66 % podílem článků od autorů ze tří nejčastějších zemí. Pár takových případů se vyskytlo i v Česku, ale na celkovém obrázku to nic nemění. Několik těchto výjimek je více rozebráno níže.
19