Page 35 - IDEA Studie 17 2017 Mistni casopisy ve Scopusu

Nalezena byla rovněž řada samizdatových časopisů dokonce s více než 33 % článků oddomovských autorů. Nejvyšší výskyt je na českých vysokých školách (13), na slovenských vysokých školách (6) a na Slovenské akademii věd (2). Akademie věd České republiky žádný takový časopis nevydává. Z českých časopisů jde například o Acta Gymnica z Univerzity Palackého v Olomouci, Acta Universitatis Carolinae, Geographica z Univerzity Karlovy, Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis na Mendelově univerzitě v Brně anebo Politickou ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zaznamenány jsou dokonce dva časopisy s více než 80% podílem článků od autorů ze stejné instituce jako vydavatel, jmenovitě Scientia Agriculturae Bohemica z České zemědělské univerzity vPraze a Acta Geologica Slovaca z Univerzity Komenského vBratislavě, což je pro časopis indexovaný v citační databázi Scopus hodně za hranou.
Časopisy vydávané státními institucemi, vědeckými společnostmi a soukromými subjekty byly v předchozích grafech vynechány z metodických důvodů. Nelze však vyloučit, že i ty fungují na samizdatovém principu. Je možné, že ve velké míře publikují autory z několika málo spřízněných institucí, byť to není zřejmé na první pohled. Například je možné, že v časopisech pod hlavičkou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně často publikují autoři, kteří jsou jejími členy, avšak tuto příslušnost v článcích neuvádějí, protože svou afilaci mají na lékařské fakultě anebo fakultní nemocnici. Podobně vydávání časopisů formálně pod hlavičkou státních institucí anebo soukromých subjektů mohou zajištovat výzkumníci z vysokých škol či akademie věd. Samizdatové publikování tudíž může být daleko častější, než se prozatím podařilo odhalit.
Obrázek 7 výše uvedená podezření potvrzuje. Zobrazen je podíl článků od autorů ze tří v časopise autorsky nejčastěji zastoupených institucí. Pokud v časopise nadměrně publikují autoři ze stále stejných institucí, je podlomena jak věrohodnost recenzního procesu, tak otevřenost široké vědecké komunikaci. Šířka intervalů byla znovu upravena podle rozdělení časopisů do pěti kategorií. Pro zjednodušení prezentace v tomto případě za sdíleně samizdatový budeme označovat časopis s více než 40% podílem článků od autorů ze tří nejčastějších institucí. Ostatní náležitosti zůstávají stejné jako na předchozích grafech včetně toho, že jsme byli nuceni pracovat pouze s nejčastější verzí názvů afilací.14
Sdíleně samizdatové časopisy, které jsou opět vyznačeny ve dvou odstínech oranžové, jsou časté ve většině podskupin. Na první pohled zaujme velmi vysoký podíl takových časopisů nejen na českých vysokých školách, ale nově i pod hlavičkou českých vědeckých společností a soukromých subjektů. Jak již bylo předesláno, jedná se především očasopisy vydávané Českou lékařskou společností Jana Evangelisty Purkyně a několika soukromými nakladatelstvími, které vychází pro omezený okruh místních lékařů. Zvýšil se i počet takto vymezených časopisů pod hlavičkou obou akademií věd, což odráží skutečnost, že řada jejich výzkumníků má souběžně
14 Jako v případě předchozích obrázků je důvodem skutečnost, že data pro institucionální afilaci autorů nejsou v databázi harmonizována, což způsobuje podhodnocení prezentovaného sklonu k samizdatovému publikování. Jak je vysvětleno v metodické části, při sčítání podílů článků od autorů z různých institucí jsou opakovaně započítány články, které vydali společně autoři z nejčastějších institucí, což naopak způsobuje nadhodnocení. Z těchto důvodů je nutné tyto výsledky brát jako pouze orientační.
33