Page 12 - IDEA Studie 6 2017 Pod poklickou Beallovych seznamu

Pokud jsou Beallovy seznamy směrodatné, měla by se výrazná většina časopisů soustředit ve III. kvadrantu anebo v jeho těsné blízkosti. Pokud jsou naopak podezření Jeffrey Bealla namnoze v rozporu s názorem vědecké komunity, bude plno v I. kvadrantu. Jelikož mají oba použité indikátory odrážet relevanci časopisů, a tudíž být korelovány, měla by se většina časopisů nacházet právě v těchto dvou kvadrantech. Zbývající dva kvadranty by měly být podle tohoto předpokladu obsazeny spíše sporadicky.
Při interpretaci výsledků je třeba mít na paměti, že do Scopusu se podařilo dostat jen těm nejlepším časopisům z Beallových seznamů, které splnily kritéria pro indexaci. Macháček a Srholec (2016) nalezli ve Scopusu pouze 404 časopisů z více než 3 000, u nichž dokázali nalézt International Standard Serial Number (ISSN), přičemž pro velký počet dalších se ISSN nalézt nepodařilo. Crawford (2014) navíc ukázal, že velká část časopisů na Beallových seznamech ve skutečnosti ani pravidelně nevychází. Drtivá většina predátorských časopisů je tudíž ještě daleko horší, než ukazujeme v této studii.
Hlavní zjištění
Obrázek 1 ukazuje základní výsledky. Z 240 časopisů, které byly do analýzy zařazeny, se jich 172 umístilo v kvadrantu hlavní podezřelí (III.). Představuje to 72 % z celkového počtu časopisů, ve kterých vyšlo 79 % výsledků. Soustředí se v levém dolním rohu, takže hraniční případy jsou vzácné. Z převážné většiny se tudíž skutečně jedná o přinejmenším málo relevantní a často velmi podivné časopisy. Naše analýza tak nepřímo potvrzuje, že podezření Jeffreyho Bealla o nestandardních redakčních praktikách se často zakládají na pravdě.
Naopak v kvadrantu sporná rozhodnutí (I.) se umístilo 34 časopisů. Jedná se o téměř 15 % ze sledovaných časopisů s téměř 20 % výsledků. Převážná většina je opět poměrně vzdálena od hranic kvadrantu, takže jednoznačně spadá do této kategorie. Každý pátý výsledek, který Beall podezřívá z predátorství, je tudíž publikován v časopise, který v našem srovnání nevychází vůbec špatně. Jeffrey Beall v těchto případech stojí proti názoru stovek či tisíců výzkumníků, kteří tyto časopisy očividně čtou a poměrně často citují. Je těžké se ubránit pochybnostem, zda tyto časopisy nebyly na predátorské seznamy zařazeny neprávem.
10