Page 33 - IDEA Studie 6 2017 Pod poklickou Beallovych seznamu

s podobnými principy vážně uvažuje i Evropská komise. Cílem má být urychlení přechodu k open-access modelu publikování.
Výzkumné organizace
Etický rámec výzkumu navržený MŠMT, ze kterého mají vycházet české vysoké školy, řeší například otázky zbytečného dělení výsledků, (auto)plagiátorství, připisování se jako spoluautor, ale nikoliv konkrétně predátorské publikování. K jádru věci se přiblížil Etický kodex výzkumných pracovníků v AV ČR, kde se v části III., odstavec f) praví, že výzkumný pracovník „nepublikuje eticky pochybným způsobem a nevyužívá eticky pochybných publikačních platforem“ (AV ČR 2017). Podobně Etický kodex Univerzity Karlovy v části III., odstavec 5 obsahuje zásadu, že akademický a vědecký pracovník ani student „nepublikuje eticky pochybným způsobem včetně využívání eticky pochybných publikačních platforem.“ (UK 2017). Stálo by za úvahu zařadit podobný text i do etických kodexů ostatních výzkumných institucí, aby se takové jednání stalo jednoznačně postižitelné přes etické a vědecké komise. Pokud se to začne účinně řešit touto cestou, odlehčí se i systému hodnocení. Od toho přece máme etické principy, aby formální pravidla nemusela být všeobjímající.
Podobné úvahy se rychle stáčí k otázce řízení výzkumných organizací na úrovni jednotlivých institutů a fakult, potažmo vedoucích výzkumných týmů. Jestli se kolegové neuchylují k predátorskému publikování, si musí v prvé řadě hlídat ředitelé ústavů a proděkani pro vědu. Řídicí pracovníci se nesmí bát proti tomu v zájmu zachování dobrého jména organizace zasáhnout. Senáty a vědecké rady se musí jasně postavit na jejich stranu. Bez dobře fungující samočistící schopnosti uvnitř výzkumných organizací to vyřešit nepůjde. Nicméně v systému hodnocení, jako je kafemlejnek, se tvrdým postupem proti publikování v predátorech výzkumná organizace vlastně ochuzuje o institucionální podporu na výzkum. S jeho zrušením snad toto dilema navždy zmizí.
Autoři
Zodpovědně se musí samozřejmě v prvé řadě chovat samotní autoři. Někteří se nepochybně stávají obětí predátorů zdůvodu neznalosti anebo mladické nerozvážnosti. Osvětové projekty typu „Think. Check. Submit.“ alias jeho česká mutace „Vím, kde publikuji!“, jistě mohou pomoci. Autorům však stačí dodržovat pouze jedno jednoduché pravidlo. Pokud časopis neprovede peer review poctivě,
31