Page 35 - IDEA Studie 6 2017 Pod poklickou Beallovych seznamu

Závěr
Zvýsledků této studie plyne, že Beallovy seznamy je třeba používat obezřetně. Predátorské časopisy, které za úplatu obratem otisknou cokoliv, jistě existují. Ale na těchto seznamech se objevují i časopisy, které predátorské v pravém slova smyslu být nemusí. Zejména seznam vydavatelství obsahuje dva relativně významné záznamy, jmenovitě Frontiers a Impact Journals, jejichž nařčení zpredátorství vychází jako dosti sporné, tedy alespoň co se týče ohlasu ve vědecké komunitě. Zároveň však platí, že kromě těchto dvou rozhodnutí, jsou na těchto seznamech skutečně špatné časopisy, u nichž je podezření na ledabylé peer review na místě. Před definitivním verdiktem o konkrétních případech je ale dobré jít více do hloubky a časopisy prověřovat individuálně.
Je třeba připomenout, že převážné většině časopisů z Beallových seznamů se do Scopusu ani nepodařilo dostat, protože neplní kritéria pro indexaci, takže jsou ještě podstatně horší, než ukazujeme v této studii. Aby toho nebylo dost, tak kromě predátorských časopisů existují i predátorská knižní vydavatelství, jako například Lambert Academic Publishing, která otisknou cokoliv a ještě ktomu přidají poznámku, že obsah knihy byl oponován. Množí se i predátorské konference, jako například WASET, na kterých skutečně nejde o sdílení posledních výzkumných poznatků, ale které fungují jako cestovní kanceláře pro zájezdy hrazené z peněz navýzkum. Ne nadarmo jsou zpravidla organizovány v turisticky atraktivních lokalitách. Problém s predátorskými praktikami je tudíž podstatně širší.
Popularita Beallova blogu ukázala, že ve vědecké komunitě je silná poptávka počerných listinách. Jeho případný nástupce potřebuje respekt akademické komunity. Uživatelé musí věřit, že konkrétní rozhodnutí jsou nezávislá a zároveň informovaná. Proto by se tohoto úkolu tentokrát měl zhostit někdo, kdo již potřebnou vážnost má a zároveň u něj nehrozí střet zájmů. Například by za tímto účelem mohlo vzniknout konsorcium univerzit. Nicméně používání černých listin je z principu horší varianta. Akademik musí být primárně hodnocen za kvalitní výzkum. Publikovat má v časopisech, které jsou pro jeho obor relevantní. Pokud si není jistý, které to jsou, měl by to být schopen snadno zjistit i bez černé listiny. Jakmile toho schopen není a nemá tedy jistotu o relevanci časopisu, měl by se mu raději vyhnout, nehledě na to, jestli je někde jmenován. Spoléhat se při hodnocení výzkumu na podobné seznamy je vždy ošidné.
33