Page 30 - IDEA Studie 8 2022 Chudoba

CHUDOBA A SOCIÁLNÍ DÁVKY V SOCIÁLNĚ VYLOUČENÝCH LOKALITÁCH IDEA 2022 Ačkoli se tedy sociální dávky zdají být neúčinné při pohledu na ukazatel míry ohrožení chudobou, dokáží být účinné ve snižování mezery chudoby. Nezmenšuje se díky nim podíl osob pod hranicí chudoby, ale pomáhají domácnostem v hluboké chudobě se této hranici přiblížit. Z Grafu 11 je patrný alarmující rozdíl mezi reálným využíváním (resp. nevyužíváním) sociální pomoci a nárokem na ni mezi osobami ohroženými chudobou. V následující kapitole se proto podrobně věnujeme cílenosti systému sociálních dávek na osoby ohrožené chudobou. 4.4 Cílenost sociálních dávek na domácnosti ohrožené chudobou Zacílení sociálních dávek, které mají za cíl snižovat ohrožení chudobou, sleduje dva cíle. Prvním je to, aby byly dávky dostupné pro ty, kteří je potřebují, čili aby dávky chudí skutečně pobírali. Druhým cílem je, aby dávky nepobírali lidé, kteří chudí nejsou. Špatné zacílení sociálních dávek představuje nejen zbytné náklady veřejných prostředků, ale může podrývat soudržnost společnosti a víru v sociální spravedlnost. V následující analýze využíváme dva ukazatele, popisující zacílení sociálních dávek. Prvním je ukazatel pokrytí chudých, který vyjadřuje podíl domácností ohrožených chudobou, které pobírají, nebo mají nárok pobírat jednotlivé sociální dávky. Druhým je ukazatel pokrytí nechudých, který naopak udává podíl domácností, které nejsou ohrožené chudobou, a přesto pobírají, nebo mají nárok dávky pobírat. V obou případech uvažujeme domácnosti ohrožené chudobou na základě čistých tržních příjmů a důchodů (tedy před tím, než dostanou jakékoli sociální dávky). Graf 12 nabízí pohled na cílenost sociálních dávek jako celku a měří tedy pokrytí chudých a nechudých alespoň jednou sociální dávkou, a to zvlášť pro běžnou populaci a populaci v sociálně vyloučených lokalitách. V sociálně vyloučených lokalitách reálně pobírá alespoň jednu sociální dávku téměř polovina domácností ohrožených chudobou, v běžné populaci je to jenom 37 %. Přitom nárok na alespoň jednu sociální dávku má v sociálně vyloučené lokalitě skoro každá domácnost ohrožená chudobou (94 %) a v běžné populaci až 73 %, tedy v obou populacích jde o dvojnásobek oproti skutečnému pobírání. Tyto výsledky opět potvrzují obrovskou propast mezi skutečným pobíráním sociálních dávek a nárokem na ně. Je proto záhodno se ptát, z jakých důvodů se tato propast vytváří a najít nástroje na to, aby sociální dávky plnily svoji funkci a reálně se dostávaly k osobám, které je potřebují. 28