Page 7 - IDEA Studie 12 2019 Kvalita reditelu skol

MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ ŘEDITELŮ ŠKOL: ČESKÉ ADMINISTRATIVNÍ INFERNO 2019
Úvod
O důležitosti efektivního vedení škol dnes už asi nikdo nepochybuje. Možná i proto se vedení škol a pozice ředitele školy stalo v mezinárodním měřítku prioritou ve vzdělávacích politikách. Hraje totiž klíčovou roli ve zlepšení výsledků vzdělávání a kvality výuky, a to tím, že ovlivňuje motivace a schopnosti učitelů a zároveň také školské prostředí (Pont, Nusche a Moorman, 2008; OECD, 2009)3. Profesor Rivkin ve své veřejné přednášce v Praze v roce 20144 poznamenal, že rozsáhlé programy profesního vzdělávání učitelů nemají zdaleka takový dopad na vzdělávací výsledky tak jako ředitelé, respektive vedení škol. Jejich schopnosti lídra, které jim umožňují vybrat dobré učitele, poskytovat jim zpětnou vazbu ohledně jejich učení, a dělat rozhodnutí ohledně toho, které učitele si ponechat a které propustit, se zdají být mnohem důležitější. Efektivní ředitelé škol jsou proto nevyhnutelní pro zlepšení efektivity a rovnosti ve vzdělávání (Pont, Nusche a Moorman, 2008).
Jak zároveň upozorňuje zpráva OECD (2009), v Evropě, tak jako na celém světě, jsou ředitelé vystaveni vysokým očekáváním ohledně výstupů ve vzdělávání, a to ve století, které charakterizuje technologický pokrok a inovace, migrace a globalizace. Jelikož se země snaží měnit svůj vzdělávací systém tak, aby nabídly žákům potřebné vědomosti a zručnosti pro tento měnící se svět, mění se také zásadně i role ředitelů a požadavky, které jsou na ně kladeny. Už se od nich neočekává jenom být dobrými manažery. Stále více se od nich očekává, že budou efektivními pedagogickými lídry škol, což je dnes považováno za klíčové pro reformu vzdělávání a pro zlepšení výsledků vzdělání.
V tomto směru je možné také v posledních desetiletích pozorovat ve většině evropských zemí přesun mnoha pravomocí a odpovědností z centrální úrovně na střední články státní správy a na samotné školy. Základním předpokladem této decentralizace školství je, že na školách působí dostatečně kvalifikovaní a samostatní učitelé a kvalitní lídři vzdělávacích procesů – ředitelé škol, kteří dokáží lépe posuzovat vzdělávací potřeby svých žáků v místních podmínkách a kteří mohou navrhovat a implementovat učební programy, interní hodnocení a mechanizmy odpovědnosti, a to bez toho, že by byla jejich pozice přetížena (Hanushek, Link and Woessmann, 2013). Zároveň jsou pozitivní dopady autonomie škol podmíněny tím, jak dobře jsou školy připraveny na to, aby mohly efektivně převzít tyto odpovědnosti (OECD, 2016). Proto samotná decentralizace a s ní spojená autonomie škol, když není dobře podpořena, nevede automaticky ke zlepšení výsledků ve školství (Pont, Nusche a Moorman, 2008).
Decentralizaci vzdělávacího systému se nevyhnulo ani Česko. Již v roce 2000 byl reformou státní správy zahájen proces přesouvání většiny rozhodnutí z centrální úrovně na kraje, obce a samotné školy. Souběžně došlo ke zrušení středního článku státní správy (a to konkrétně okresních školských úřadů), k zavedení řízení na krajské úrovni (zejména co se týče středních škol), a od roku 2006 k náběhu národních rámcových vzdělávacích programů (RVP) a školních vzdělávacích programů (ŠVP), které nahradily původní centrální osnovy. Od roku 2003 jsou navíc všechny školy povinně právními subjekty, což umožnilo větší autonomii ředitelů v otázkách přerozdělování finančních zdrojů, správy školského majetku a personální politiky (Shewbridge, 2016). Dnes patří Česko k jedné ze zemí OECD s největší autonomií na místní
3 Více o vlivu ředitelů na výsledky žáků viz např. v Branch, Hanushek a Rivkin (2012), Coelli a Green (2012), OECD (2001), Hallinger a Murphy (1986). Viz také Taylor a Tyler (2012) ohledně vlivu hodnocení učitelů, od kterého pak závisí plat učitele a obnovení kontraktu, na úsilí učitele.
4 Dostupné: https://slideslive.com/38891389/prof-steven-rivkin-decentralization-school-leaders-and-the-quality-of-teaching 5