Page 9 - IDEA Studie 12 2019 Kvalita reditelu skol

MEZINÁRODNÍ SROVNÁNÍ ŘEDITELŮ ŠKOL: ČESKÉ ADMINISTRATIVNÍ INFERNO 2019
reagovat na místní požadavky apod. Proti decentralizaci hovoří fenomény jako nedostatečná schopnost rozhodování místního vedení a možný výskyt konfliktu zájmu nebo hrozba neudržitelnosti společných standardů vzdělávání na úrovni státu. Vhodná míra a konkrétní podoba decentralizace tedy závisí na tom, jaké jsou institucionální podmínky v té které zemi. Nelze tedy paušálně říci, že decentralizace je vhodná, či naopak.
Vliv decentralizace na vzdělávací systém, a konkrétněji na výsledky žáků, je proto jen velice těžko odhadnutelný. Hlubší analýzy však ukazují, že dopady větší autonomie na školách závisí na rozvinutosti socio-ekonomického a institucionálního prostředí v zemi (Hanushek, Link and Woessmann, 2013). Tyto závěry jdou ruku v ruce s hlavními předpoklady decentralizace. V tomto duchu Hanushek, Link a Woessmann (2013) poukazují na to, že větší autonomie na školách ovlivňuje výsledky žáků pozitivně, ale jenom v jinak dobře fungujících školských systémech, tedy v zemích charakteristických vysokými příjmy měřenými mírou HDP na hlavu. Naopak v méně funkčních systémech je tento efekt opačný. Dle těchto kritérií patří Česko k těm zemím, které z vysoké míry decentralizace neprofitují. V podobném duchu se nesou i zjištění na základě dat PISA 2015, která ukazují, že i přes vysokou autonomii ve vzdělávacím systému vykazuje Česko průměrné či mírně podprůměrné výsledky žáků (OECD, 2016).
Autonomie škol
Tato první část studie se zaměřuje na mezinárodní srovnání míry a oblastí autonomie škol a rolí, které v systému hrají subjekty na různých úrovních (od centrální vlády přes vlády krajské a vedení obcí). V tomto je potom klíčová role ředitelů škol na nejnižší úrovni řetězce řízení. Naše srovnání není založeno na analýze legislativy a dalších formálních regulacích, ale na základě konkrétní reality, jak je zaznamenána v odpovědích reálných ředitelů v reprezentativních vzorcích škol v datech TALIS.
O roli ředitelů v rozhodování v různých oblastech řízení se dotazoval samotných ředitelů TALIS 2013.9 Tyto činnosti řízení je možné shrnout do čtyř oblastí:
(i) Učitelé: rozhodování ohledně učitelského sboru (o přijímání nebo propouštění učitelů), stanovení nástupních platů případně rozhodování o jejich navyšování;
(ii) Rozpočet: rozhodování ohledně rozpočtu školy (o využití finančních prostředků z rozpočtu v rámci školních činností);
(iii) Žáci: rozhodování ve vztahu k žákům (zásady hodnocení žáků, rozhodování o přijetí žáků do školy);
(iv) Pedagogika: rozhodování ve vztahu k pedagogickým záležitostem (volba výukových materiálů, určování obsahu předmětů včetně ŠVP a RVP, rozhodování o nabídce předmětů).
Informace z šetření TALIS poprvé potvrdily dřívější domněnky o relativně vysoké autonomii českých škol již v roce 2015, kdy byly výsledky TALIS 2013 zveřejněny. Vysoká autonomie zde existuje ve všech čtyřech výše uvedených oblastech. Téměř všichni čeští ředitelé v šetření
9 Výsledky ze šetření TALIS 2018 nejsou pro tento typ otázky prozatím (podzim 2019) zveřejněny, proto jsme v analýze použili data z předchozího šetření TALIS 2013. K zveřejnění dat za TALIS 2018 by mělo dojít v březnu 2020.
7