Page 21 - IDEA Studie 13 2019 Dichotomie dani

DICHOTOMIE SPOTŘEBNÍCH DANÍ: ZDROJ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ A NÁSTROJ SNIŽOVÁNÍ ÚJMY (DISKUSNÍ STUDIE) 2019
V navazujícím článku poskytují Allcott, Lockwood a Taubinsky (2018b) shrnutí ekonomické teorie a empirických výsledků k zavádění daně na slazené nápoje, včetně shrnutí nejdůležitějších doporučení pro tvůrce hospodářských politik. Tři hlavní z nich jsou:
1. Zdaňovat množství cukru, nikoli objem nápoje. Ve většině zemí je daň zavedena plošně na všechny nápoje (např. Mexiko). Nepříznivé zdravotní důsledky konzumace slazených nápojů jsou způsobeny především množstvím cukru. Proto cílené zdanění množství cukru nejen motivuje spotřebitele k přechodu na substituty s menším obsahem cukru, ale také výrobce ke snížení obsahu cukru v nápojích.
2. Zaměřit se na zmírňování externalit a internalit, nikoliv na minimalizaci konzumace slazených nápojů. Mnoho studií se zaměřuje na zodpovězení otázky, jaká výše daně dostatečně snižuje množství konzumovaných nápojů. Nicméně množství konzumace je jen nedokonalá míra společenského blahobytu, a tedy je nedostatečné se zabývat jen snížením spotřeby. Měli bychom se soustředit na maximalizaci společenského blahobytu, a nejen na maximalizaci pozitivních zdravotních důsledků nebo minimalizaci spotřeby nezdravého zboží (optimální daň by byla nekonečná = zakázání slazených nápojů).
3. Opatrně s předběžným určením účelu vybraných financí ze spotřební daně. Například daň z nealkoholických slazených nápojů ve Filadelfii byla obhajována i tím, že bude sloužit k financování předškolního vzdělávání. Takové využití vybraných financí ze spotřební daně může pomoci s nalezením podpory pro samotnou daň. Nicméně může mít nebezpečné důsledky. Například může vést k rozšíření daně i na zboží, které není škodlivé, nebo k záměrnému neefektivnímu nadužívání spotřebních daní. Navíc, pokud se spotřební daň ukáže jako úspěšná a klesne spotřeba, dojde k rychlému snížení množství vybraných financí. K financování konkrétního cíle je pak potřeba získání prostředků z jiných zdrojů, v opačném případně hrozí zrušení slíbené politiky.
Doporučení odborné literatury pro zavádění daně na slazené nápoje jsou v souladu s argumenty, které diskutuje tato studie na příkladu různých forem spotřeby tabáku. V první fázi zavádění daňové povinnosti je nutné, aby tvůrce hospodářské politiky jasně formuloval svůj (normativní) cíl, pouze následně lze hledat nejefektivnější cesty k jeho naplnění. Pokud jde o snížení externalit a internalit, není vhodné zdanit všechny slazené nápoje stejně, tj. všechny substituty stejně. Daňový systém by měl motivovat ke konzumaci těch méně škodlivých (v tomto případě s nižším obsahem cukru).
Spotřební daň na slazené nápoje vyvolává i další otázky. Pokud je hlavním politickým cílem omezení nadváhy a srdečních a cévních chorob, není jasné, zda by neměla být zdaněna i další nezdravá jídla (s vysokým obsahem soli, nasycených tuků atd.) a nápoje, jako je tomu například v Maďarsku. Tvůrce hospodářské politiky by rovněž měl zvážit, zda je lepší cílit primárně na změnu stravovacích návyků spotřebitelů nebo na změnu chování výrobců, kteří by následně změnili složení (a kvalitu) svých produktů. Ve druhém případě lze opět uvažovat o jiných, potenciálně efektivnějších přístupech regulátora. Po zavedení daně v Maďarsku se ukázalo, že v první vlně došlo ke změně chování výrobců – u 28 % výrobků byl snížen obsah škodlivých látek a u 12 % výrobků došlo k úplnému odstranění nezdravých ingrediencích (IFP, 2019). Současně několik výrobců zareagovalo na výzvu Evropské komise ohledně snížení množství přidaného cukru v nápojích do roku 2020, přičemž množství přidaného cukru kleslo i v zemích, kde spotřební daň zavedena nebyla.
19