Page 28 - IDEA Studie 10 2022 Ztraty prijmu v pandemii

KOMPENZACE ZTRÁTY PŘÍJMŮ V PANDEMII COVID-19: VÍTĚZOVÉ A PORAŽENÍ IDEA 2022 Soubor dočasných pandemických politik úspěšně cílil na kompenzaci ztráty příjmů u osob ve stabilních zaměstnáních, OSVČ a na kompenzaci ztráty příjmů u rodičů, kteří kvůli zavření škol museli pečovat o děti. Pouze jednorázový příspěvek pro starobní, invalidní a pozůstalostní důchodce cílil na skupinu obyvatel, jejichž příjmy nebyly pandemií výrazně ovlivněny. Dočasná pandemická opatření ale kvůli nastavení podmínek nároku pravděpodobně nepokryla všechny osoby pracující vprekarizovaných formách zaměstnání, kteří se často nachází v nejnižších příjmových kategoriích obyvatel. Změny v dávkovém systému byly správně zacíleny na poskytnutí větší podpory příjmově chudým domácnostem a chudým domácnostem s dětmi. Míra navýšení dávek ale kompenzovala pouze rozdíl v jejich reálné hodnotě od předchozího navýšení. Tomu odpovídá i nejnižší rozpočtový výdaj na tato opatření. Úprava v dávkovém systému také rozšířila okruh domácností, které na dávky mají nárok. Toto rozšíření oprávněných domácností se však promítlo do vyššího počtu příjemců jen velmi málo, u většiny dávek se počet příjemců nevyrovnal ani před-covidové situaci. V tomto směru tedy úpravy dávkového systému nebyly příliš úspěšné. Změny v daňovém systému, které z hlediska objemu nákladů představovaly největší část výdajů státního rozpočtu na kompenzační opatření pro domácnosti, pomohly paradoxně spíše bohatším a více vydělávajícím domácnostem, které byly pandemií příjmově zasaženy méně. Zaměstnanci a osoby samostatně výdělečně činné, které přišly o možnost výdělku a měly před pandemií stabilní příjmy, byli vládními kompenzačními opatřeními relativně pokryti v rámci dočasných pandemických politik a daňových změn. Naopak domácnosti, jejichž příjmy byly už před pandemií nízké a pocházely častěji zprekarizovaných forem zaměstnání, mohly často vypadnout z pravidel pro nárok na dočasná kompenzační opatření a měly minimální výhody, plynoucí ze změn daňového systému. Ani úpravy dávkového systému neměly kvůli svému rozsahu kapacitu jejich situaci významně zlepšit. Na chudé tedy i přes značné náklady kompenzačních opatření státu dopadla pandemie podstatně tíživěji než na bohatší vrstvy společnosti a je otázka, jak se toto zhoršení jejich situace projeví v budoucnu z hlediska problematiky zadluženosti, exekucí, sociální situace v postižených regionech nebo postižení dětí chudobou. 26