Page 5 - IDEA Studie 11 2018 Dopady vyssich platu politiku

Úvod Každý demokratický stát řeší problém toho, jak do politiky nalákat vzdělané a schopné kandidáty a jak maximalizovat politickou soutěž, aby voliči měli šanci vybírat z co nejširší palety stran a kandidátů. Odborná literatura, která se zaměřuje na individuální rozhodování kandidátů o vstupu do politiky, nabízí několik argumentů, proč nejkompetentnější lidé nemusí mít zájem o vstup do politiky. Snad nejpřímějším argumentem je, že potenciálně nejvhodnější kandidáti se při vstupu do politiky často musí vzdát relativně lepší alternativy na trhu práce. Oproti tomu méně kvalitní kandidáti mají horší možnosti na trhu práce, a mají tak vyšší tendenci vstupovat do politiky (Caselli a Morelli 2004). Gagliarducci, Nannicini a Naticchioni (2010) argumentují, že když si politici můžou po zvolení ponechat i vedlejší výdělky, budou se do politiky hlásit i lepší kandidáti, pak ale tito nebudou věnovat plné nasazení výkonu své funkce. Kandidaturu politiků mohou motivovat i vedlejší benefity politiků, jako například nabyté konexe a přístup k zajímavým příležitostem, ale tyto benefity zaberou spíše na ty potenciální kandidáty, kterým nemusí primárně jít o řádný výkon volené funkce (Mattozzi a Merlo, 2008). V této studii se zabýváme otázkou, zda společnost dokáže řešit problém nedostatečného vzdělání politiků a malé konkurence politických stran zvyšováním platů představitelů samosprávy. Z teoretického hlediska není odpověď na tuto otázku jednoznačná. Na jedné straně se lze domnívat, že vyšší platy zvýší podíl kvalitních kandidátů, protože jim sníží relativní hodnotu obětované alternativy při vstupu do politiky (např. Caselli a Morelli 2004; Besley 2004). Na druhé straně, vyšší platy mohou motivovat kandidáty všeho druhu, nejen ty nejlepší. Na příklad vyšší mzdy mohou nalákat kandidáty, kterým jde tzv. pouze o peníze. Průměrná kompetence politiků tak může při vyšších platech teoreticky klesat (Mattozzi a Merlo 2008). Vyšší platy zároveň motivují stávající politiky opakovaně se ucházet o funkci a není a priori jasné, zda převládne efekt vstupu nových kvalitních kandidátů nebo efekt zvýšené vůle stávajících politiků zůstat v úřadu. Empirická literatura popisuje několik zahraničních zkušeností se zvyšováním platů politiků. Například, když se ve Finsku v roce 2000 skokově zvedly platy parlamentních politiků o 35 %, v následujících volbách došlo ke zvýšení podílu vysokoškolsky vzdělaných žen mezi poslanci. Efekt byl odhadnut srovnáním s trendem u političek v místní samosprávě, které sloužily jako kontrolní skupina, protože u nich ke zvýšení platů v daném roce nedošlo (Kotakorpi a Poutvaara 2011). 3