Page 38 - IDEA Studie 16 2016 Predatorske casopisy ve Scopusu

Diskuse a závěr
Celosvětově je predátorské publikování na vzestupu. Pokud bychom uvažovali poplatek za open access publikaci v predátorském časopise na úrovni 500 USD, dosahuje světový trh s těmito „službami“ již roční hodnoty okolo 30 mil. USD, a to pokud bereme v úvahu pouze výsledky zaznamenané ve Scopusu. Celková hodnota zahrnující i publikace mimo Scopus bude několikanásobně vyšší. Odpovídalo by to odhadu od Shen a Björk (2015), kteří velikost trhu s predátorskými časopisy spočítali na 74 mil. USD. Jedná se bohužel o stále perspektivní trh, protože systémové řešení, které by poptávku po službách predátorů výrazně omezilo, není ve většině zemí na obzoru.
Rostoucí rozsah predátorského publikování ohrožuje kredibilitu vědy zejména ve středně rozvinutých zemích v Asii a severní Africe. Do budoucna je třeba se mít na pozoru i v České republice. Nicméně obavy z toho, že vlivem tohoto fenoménu může dojít k rozkladu české vědy, se prozatím ukazují jako přehnané. Od českých autorů vychází v predátorských časopisech indexovaných ve Scopusu pár stovek článků ročně. Jedná se o zlomek z celkových výsledků s českou stopou. Navíc jsou silně soustředěny v několika málo časopisech, a zřejmě tudíž pochází od relativně omezeného okruhu autorů. Pro vyřešení velké části tohoto problému by možná stačilo tomu udělat přítrž na několika nejpostiženějších pracovištích.
Celkově se také ukazuje, že Beallovy seznamy je nutné brát s rezervou. Predátorské časopisy, které za poplatek obratem otisknou cokoliv, a které jsou často Jeffrey Beallem a jinými uváděny jako anekdotické odstrašující příklady, určitě existují. Je to reálný problém, jehož šíření je třeba zamezit. Z hlediska osvěty v tomto sehrávají Beallovy seznamy neocenitelnou úlohu. Nicméně i zběžný pohled na data za Českou republiku ukazuje, že zejména na základě seznamu vydavatelství mohou být nařčeny i časopisy, které „predátorské“ v pravém slova smyslu být nemusí. Nasvědčuje tomu i zjištění, že v časopisech nalezených na seznamu vydavatelství se soustřeďují výsledky od autorů ze zemí s nejvyspělejší kulturou vědy, ve kterých mají pochybné publikace mizivou šanci na úspěch.
Bez další hlubší analýzy můžeme jen spekulovat, co konkrétně stojí za rozdíly mezi zeměmi ve sklonu k predátorskému publikování. Nebylo by nicméně překvapením, kdyby to silně souviselo stím, jakým způsobem se hodnotí výzkum, a to jak
36