Page 7 - IDEA Studie 16 2016 Predatorske casopisy ve Scopusu

Úvod
Obchodní model tzv. „predátorských“ vědeckých časopisů je postaven na placeném open access modelu publikování: vydavatelství si neúčtují za předplatné, ale peníze dostávají přímo od autorů. Díky tomu je možné obsah šířit zdarma každému, kdo oněj projeví zájem. Nicméně tím vzniká prostor pro licoměrnost podrývající kredibilitu vědeckého publikování. Autoři mají s vidinou kariérního postupu anebo získání bodů v systémech hodnocení vědy (jako je systém české vlády známý a v této studii tak dále nazývaný jako tzv. „kafemlejnek“) motivaci si za publikaci zaplatit. Chamtivá vydavatelství na oplátku přimhouří oko při peer review. Nejhorší podvodné časopisy peer review pouze předstírají a za úplatu otisknou cokoliv. Predátorům jde hlavně o příjmy z poplatků od autorů. Jedná se o velkou výzvu pro systémy hodnocení vědy, které se ohledně prokázání relevance do velké míry spoléhají na externí peer review procesy v časopisech.
Open access model publikování je v tom přitom nevinně. Řada vědců se ho zastává, protože jim vadí, že několik málo vydavatelských domů, pod jejichž střechou se soustředí většina prestižních časopisů, až příliš okatě vydělává skrze předplatné na zveřejňování jejich práce. Předplatné je často placeno knihovnami z veřejných peněz, věda je převážně financována vládami a peer review zpravidla vědci dělají zdarma. Drahé předplatné kromě toho způsobuje, že chudší vědci, nehledě na veřejnost, nemají k výsledkům přístup. Nové časopisy na bázi open access mohou být řešením. Problémy nastávají, když open access časopisy nejsou vydávány organizacemi, kterým leží na srdci dodržování principů kvalitního peer review, ale čistě ekonomický zisk.
Průkopníkem v odhalování podvodných vědeckých časopisů je Jeffrey Beall, knihovník zUniversity of Colorado, který před několika lety začal systematicky mapovat časopisy podezřelé z „predátorství“. Na svém blogu vede dva pravidelně aktualizované seznamy: i) seznam samostatných časopisů, tj. „list of stand-alone journals“, který obsahuje jednotlivé predátorské časopisy; a ii) seznam vydavatelství, tj. „list of publishers“, který poukazuje na pochybná vydavatelství zpravidla s více časopisy. O zařazení do seznamů rozhoduje na základě kritérií, která mimo jiné zohledňují ediční postupy, řízení časopisu a dodržování etických norem.
5