Page 5 - IDEA Studie 16 2017 Dopady vzdelavacich metod

Úvod
Sociálně-emoční schopnosti, často označované jako nekognitivní nebo laicky také „měkké“, mají vedle těch kognitivních, jako jsou hlavně znalosti a IQ, významný vliv na budoucí socioekonomický úspěch dětí ve studiu a dalším životě. Jde o schopnosti, jako je například sebedůvěra, sebekontrola, motivace nebo vytrvalost. Řada studií3 dokladuje, že pěstování sociálně-emočních schopností již v raném věku má zásadní význam pro další intelektuální vývoj. Tyto schopnosti totiž výrazně podmiňují pokrok žáků a studentů v dalším studiu, což se následně promítá jak do jejich školního prospěchu, tak do vyšší pravděpodobnosti úspěšného složení významných závěrečných a přijímacích zkoušek. Vedle studijních výsledků se sociálně-emoční schopnosti v pozdějším životě jednotlivců promítají i do jejich produktivity na trhu práce a mají výrazný vliv na jejich zaměstnanost a výdělky.4 Sociálně-emoční schopnosti se však ukazují jako důležité i v řadě neekonomických oblastech života. Empirické studie například prokázaly, že tyto schopnosti snižují sklon k drogové závislosti či k rizikovému nakládání s vlastním zdravím.5
Z hlediska vzdělávací politiky je důležité, že sociálně-emoční schopnosti u dětí a dospívajících jsou formovatelné podobně jako třeba matematické schopnosti a mnohem snadněji ovlivnitelné než například inteligence.6 Vzdělávací systém by proto rozvoj sociálně-emočních schopností neměl opomíjet, a to především v raném věku.
I když empirických výzkumů o formování sociálně-emočních schopností ve světě výrazně přibývá, poznatky o vlivu vzdělávacích přístupů učitelů na sociálně-emoční schopnosti jsou stále poměrně omezené a dílčí. Přitom právě každodenní školní výuka zabírá velký díl času mladých lidí a klíčovými aktéry v procesu výuky jsou učitelé s jejich vzdělávacími metodami. S ohledem na to, jak zásadní význam má školní vzdělávání pro budoucí život jednotlivců a společnosti jako celku, je paradoxní, jak málo pozornosti se ve světě včetně České republiky věnuje empirickým výzkumům dopadů vzdělávacích metod. Studie Korbela a Pauluse (2017), jejíž zjištění a závěry zde shrnujeme, je v tomto ohledu jednou z mála. Jejich studie zkoumá vliv vzdělávacích metod učitelů na rozvoj sociálně-emočních schopností a znalostí žáků. Konkrétně rozlišuje mezi vlivem moderních a klasických výukových přístupů. Výzkum je zaměřen na žáky osmých tříd a je založen na datech z mezinárodního šetření TIMSS 2007.7
Hlavním zjištěním výzkumu je, že moderní přístupy mají poměrně výrazný pozitivní vliv na formování sociálně-emočních schopností žáků, a to konkrétně na vnitřní motivaci a sebedůvěru. Empirická zjištění přitom nezavdávají důvody k obavám, že by se používání moderních metod dělo na úkor výsledků žáků v matematice a dalších odborných předmětech. V případě používání klasických metod shledáváme rozdílné dopady na sociálně-emoční schopnosti jak chlapců, tak dívek. Zatímco v případě dívek mají dopady pozitivní, v případě chlapců negativní. Moderní metody naopak zvyšují obdobně sociálně-emoční schopnosti u obou pohlaví.
3 Borghans a kol. (2008), Cunha a Heckman (2006), Heckman a Rubinstein (2001)
4 Heckman a kol. (2006), Lindqvist a Vestman (2011)
5 Heckman a kol. (2006), Moffitt a kol. (2011).
6 Heckman a kol. (2010).
7 Testování TIMSS probíhá jednou za 4 roky. Novější data nebyla použita, protože v roce 2011 se Česká republika šetření žáků osmých
tříd neúčastnila a data za rok 2015 v době výzkumu ještě nebyla dostupná.
5