Page 39 - IDEA Studie 17 2017 Mistni casopisy ve Scopusu

publikovat 34 článků, z toho 15 v posledním sledovaném roce. Byť rovněž tento časopis vychází pouze v angličtině, v autorské základně se to neprojevuje.
Samizdatové profily s vysokým podílem autorů ze stejné instituce jako vydavatel mají přinejmenším i časopisy Acta Gymnica, Acta Universitatis Carolinae, Geographica, Adiktologie, Advances in Military Technology, Agris On-line Papers in Economics and Informatics, Czech Polar Reports, Geoscience Research Reports, Orbis Scholae, Politická ekonomie a Scientific Papers of the University of Pardubice, Series D: Faculty of Economics and Administration. Namístě je otázka, zda tyto publikační platformy spíše nenahrazují v zahraničí známý koncept tzv. „working paper series“, jejichž úkolem je zprostředkovat ohlas na průběžné výsledky bádání před finální publikací v nezávislém externím vědeckém časopise.
Řada místních časopisů představuje dlouho zavedené publikační platformy, které slouží pro komunikaci mezi jednotlivými pracovišti v rámci českého a přinejlepším i slovenského výzkumného prostoru. Některé začaly být vydávány již před druhou světovou válkou či dokonce dříve. Byť jsou jednoznačně lokálně zaměřené, nedá se říci, že by byly úzce spjaty s jedinou institucí. Nejvíce je takových v oboru lékařských věd. Například Časopis lékařů českých svou historii datuje už do roku 1862. První číslo vydal Jan Evangelista Purkyně. Drtivá většina článků v něm dodnes vychází česky, a není proto překvapivé, že 91 % článků je od autorů z Česka. Dalších 11 lékařských časopisů založených ještě před koncem druhé světové války, jako Česká radiologie, Česká revmatologie, Česká gynekologie, Česká a slovenská psychiatrie či Praktický lékař, které rovněž vychází pod záštitou České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, publikuje příspěvky od autorů pocházejících téměř výhradně z Česka anebo Slovenska.
Zakládání lékařských časopisů se silně domácím zaměřením však tímto rozhodně neskončilo. V období 1945-1989 jich přibylo 13, z nichž většina znovu spadá pod kuratelu České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. K tomu je třeba připočíst dalších 13 takových časopisů, které vznikly až po roce 1989, avšak tentokrát již převážně pod hlavičkou soukromých nakladatelství jako Tigis anebo Solen. Namátkou z místních časopisů, které začaly vycházet až po válce, jmenujme Pracovní lékařství, Otorinolaryngologie a foniatrie, Vnitřní lékařství, Klinická onkologie, Transfuze a hermatologie dnes, Aktuality v nefrologii, Klinická farmakologie a farmacie, Kardiologická revue anebo Pediatrie pro praxi. Celkově jsou indexovány desítky českých lékařských časopisů s ryze domácím profilem. Jakoby každý podobor musel mít svůj vlastní český vědecký časopis.
Místní indexované časopisy v oboru lékařských věd vycházejí i ve vyspělých zemích. Například v Dánsku mají Danish Medical Journal a Ugeskrift for Laeger, ve Švédsku je to Lakartidningen a Swedish Dental Journal anebo v Norsku vychází Norsk Epidemiologi a Tidsskrift for den Norske Laegeforening, v nichž rovněž publikují převážně autoři domácí anebo z jiných skandinávských zemí a některé z nich jsou vydávány v národním jazyce. Několik takových časopisů je rovněž v Belgii anebo Švýcarsku. Nicméně v Česku jsou takových časopisů desítky, zatímco ve vyspělých zemích jich stačí jen pár. Smysl to zřejmě dávalo v dobách železné opony, kdy měli lékaři omezený přístup ke světové literatuře, nemohli volně cestovat za kolegy
37