Page 49 - IDEA Studie 17 2017 Mistni casopisy ve Scopusu

of Science. V letech 2013-2016 v něm vyšlo 221 článků. Nejvíce z nich pocházelo od autorů z USA s 25 % a až potom z Česka se 17 % a dále z Brazílie s 9 %, Polska s 8 % a Austrálie a Francie se 6 %. Na seznamu nejčastějších afilací jsou kromě Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity rovněž Russian Academy of Sciences, King Saud University, Universidad de Buenos Aires a několika desítek různých institucí mimo jiné z USA a Číny. Podle citačního SJR indexu z roku 2016 spadá v podoboru „Parasitology“ do třetího kvartilu, i když se mu již podařilo několik let držet ve druhém a dokonce prorazit i do prvního kvartilu. Citace opět pocházejí z celého světa a sebecitaci neměl v posledním roce žádnou.
Kromě již výše zmíněného časopisu Photosynthetica, má i několik dalších časopisů poměrně vysoké podíly článků od autorů z méně rozvinutých asijských zemí, a to zejména z Číny, Turecka, Indie či Íránu. Nejedná se o ekonomicky a vědecky zaostalé země, a to zejména v některých oborech, ale jako celek nejde ani o země ze špice technologického žebříčku. Najdeme tam sice i špičkové instituce, ale rovněž mnoho nevýznamných, jejichž výzkumníci se prostě snaží někde publikovat. Do této skupiny patří například časopisy Acta Technica, Applications of Mathematics, Ceramics – Silikáty, Kybernetika, Neural Network World anebo Radioengineering. Podíl článků s autory z Česka je v těchto časopisech nanejvýš čtvrtinový a všechny vychází pouze v angličtině, takže mezinárodní přesah se jim upřít nedá. Namístě je však otázka, proč v nich ve větším počtu publikují přispěvatelé právě z těchto zemí. Žádný z nich totiž nevyniká vysokým SJR indexem a v pomyslných žebříčcích relevance ve svých oborech figurují dole. Špičkové zahraniční přispěvatele tím asi spíše odrazují. Pro akademiky ztěchto asijských zemí jsou možná vítanou schůdnou cestou, jak proniknout do „západních“ časopisů.
47