Page 7 - IDEA Studie 17 2017 Mistni casopisy ve Scopusu

Úvod
Prvotním účelem vědecké komunikace je kriticky zhodnotit a sdílet badatelské výsledky. Pro tento účel vědecké časopisy plní funkci prostředníka, který s pomocí nezávislého recenzního řízení garantuje relevanci zveřejněného obsahu. Nicméně s byrokratizací vědy se články v časopisech staly podkladem pro hodnocení. Navýsledky hodnocení je potom často navázáno rozdělování peněz na výzkum a rozhodování o kariérním postupu. Každý článek má pak i jistou finanční hodnotu v podobě budoucích příjmů pro autory a jejich domovské instituce. Ke sdílení nových poznatků se tím přidávají i nežádoucí druhotné motivace, které mohou původně bohulibý účel vědeckého publikování přehlušit. Platí to pro vydavatele časopisů i akademiky do nich přispívající.
Od badatelských výsledků je na místě očekávat alespoň určitou míru novosti, originality a relevance pro další rozvoj oboru. Jelikož věda nezná hranic, je rovněž přirozené očekávat, že okruh autorů přispívajících do vědeckého časopisu bude rozmanitý z hlediska zemí a institucí, ze kterých pochází. Pokud naopak časopis vydává články úzké skupiny autorů, které navíc mají ve světové literatuře nicotný ohlas, je přirozené klást otázku, zda je hlavním účelem existence těchto časopisů kriticky hodnotit a šířit badatelské poznatky, nebo zda se již neprojevují druhotné motivace. Iproto je namístě sledovat, zda systém vydávání časopisů, jejich indexování a publikování v nich nezačal žít svým vlastním životem, který má k původním vědeckým ideálům daleko.
Zvláštní přístup vyžadují časopisy v oborech zabývajících se ryze místními tématy, ve kterých se tudíž přirozeně netvoří světová výzkumná komunita. Patří k nim zejména některé humanitní a umělecké vědy jako je typicky bohemistika či některé podobory antropologie, archeologie, práva či historie. Pro časopisy v takových oborech je přirozené, pokud převážnou většinu jejich autorské základny tvoří místní akademici. Nehledě na to, že v nich vědecká komunikace probíhá spíše v knihách a jiných publikačních platformách, než včasopiseckých článcích. Je tomu tak ostatně i ve vědecky nejvyspělejších zemích. Nicméně o těchto výjimkách z pravidla, že věda je mezinárodní, tato studie není. V drtivé většině přírodních a společenských věd je totiž špičková věda globální.
V této studii se zaměřujeme na časopisy indexované v databázi Scopus, které jsou vydávány v Česku a na Slovensku. Pro indexaci v této citační databázi by měl časopis plnit určité minimální požadavky na kvalitu, relevanci a citační ohlas (Scopus 2017a). Časopis tím získává punc vědeckosti, který je potom často slepě používán v hodnocení. Z českého pohledu je indexace zásadní pro získání bodů a následně institucionálního financování ve vládním hodnocení výzkumných organizací, pro který se vžilo označení kafemlejnek. S výjimkou Akademie věd České republiky tento způsob hodnocení zakořenil ve většině výzkumných organizací. Poslední verze metodiky dokonce význam těchto článků významně posílila (Úřad vlády ČR 2013).3 Podobný princip hodnocení se
3 Od roku vydání 2012 se v rámci vládního hodnocení začaly bodovat články indexované ve Scopusu vzestupně podle relativní hodnoty citačního SJR indexu časopisu v rámci oborových skupin v rozsahu 10 – 305 bodů (do té doby to bylo paušálně pouze 12 bodů), čímž byly v tomto směru zavedeny srovnatelné podmínky jako pro články v časopisech indexovaných ve Web of Science (Úřad vlády ČR
5