Page 7 - IDEA Studie 6 2017 Pod poklickou Beallovych seznamu

Úvod
Světovou akademickou obcí vposledních letech rezonuje téma tzv. „predátorských časopisů“, které zneužívají model placeného open-access modelu vědeckého publikování. Jedním z hlavních znaků těchto časopisů je nedostatečné peer review, což umožňuje publikovat i práce, které by jinak neprošly. Open-access časopisy jsou často financovány skrze publikační poplatky přímo od autorů. Autory a vydavatelství to staví do střetu zájmů, kterého predátorské časopisy zneužívají. Za publikační poplatek publikují prakticky cokoliv. Autorům to umožňuje nafukování počtu svých rádoby vědeckých výsledků a nezasloužené čerpání prostředků na vědu či kariérní postup, zejména pokud jsou tyto podvodné časopisy indexovány v respektovaných vědeckých databázích.
Základním předpokladem úspěšného boje s predátory je schopnost oddělit zrno od plev. K tomu existují dva přístupy – a) bílé listiny (white-lists) a b) černé listiny (black-lists). Oba vypisují seznamy časopisů. Zatímco bílé listiny jmenují časopisy, které by peer review měly provádět řádně, na černé listině jsou uvedeny časopisy, které si respekt vědecké komunity nezaslouží. Příkladem prvního přístupu jsou klasické citační databáze jako Scopus či Web of Science anebo specializované databáze jako Directory of Open- Access Journals. Druhý přístup reprezentuje práce Jeffreyho Bealla, knihovníka zUniversity of Colorado, který na svém blogu donedávna sestavoval seznamy „potenciálně“ predátorských časopisů a vydavatelství (Beall 2017). Od 15. ledna je bez oficiálního udání důvodu Beallův blog nedostupný. Není jasné kdy a jestli vůbec bude obnoven. Problém s predátory tím samozřejmě nemizí. 3
Beallovy seznamy začaly být v praxi hojně využívány. Jednalo se v podstatě o jediný souhrnný zdroj, pomocí kterého bylo možné případné predátorství časopisu či vydavatelství prověřit. Například Masarykova Univerzita se rozhodla nedoporučit svým zaměstnancům v těchto časopisech publikovat (MU 2016). Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy to dokonce přímo zakázala, pokud není explicitně udělena výjimka (UK 2016). Nicméně některá rozhodnutí Jeffreyho Bealla se ukázala jako značně kontroverzní. Kritika míří především na nedostatek objektivity. Přestože Beall určitá kritéria uvádí, spíše než na solidních datech bylo jeho hodnocení postaveno nasubjektivním názoru, neověřených e-mailových zprávách a dojmech (Bloudoff- Indelicato 2015).
3 Nejvíce se spekuluje se o právních důvodech anebo tlaku ze strany zaměstnavatele (Karlsson 2017). Anonymní (a Jeffreyho Beallem explicitně neautorizovaná) verze těchto seznamů je nadále provozována jako projekt Stop Predatory Journals.
5