Page 12 - IDEA Studie 9 2015 Pracovni aktivita duchodcu

do důchodového systému či zvýšit poměr pracujících vůči důchodcům, například podporou zaměstnanosti.
Ve druhé polovině 20. století populace evropských zemí rostla, poměr pracujících vůči důchodcům byl vysoký, a proto byly důchodové systémy udržitelné. Od počátku 21. století tomu tak již není; ve většině evropských zemí v důsledku nízké porodnosti a prodlužování očekávané délky života populace růst přestala. Z toho důvodu bylo nutné přenastavit tři klíčové parametry důchodového pojištění tak, aby byla obnovena udržitelnost evropských důchodových systémů. Česká republika, spolu s řadou dalších evropských zemí, zvolila cestu zvýšení důchodového věku, čímž zvýšila poměr pracujících vůči důchodcům a obnovila udržitelnost svého penzijního systému. Na rozdíl od ostatních evropských zemí však Česká republika nastavila zvyšování důchodového věku bez jakýchkoli limitů.
Tato změna důchodového věku ovlivňuje poměr pracujících vůči důchodcům, neboť drtivá většina zdravých jedinců je v České republice zvyklá pracovat, dokud nedosáhne důchodového věku. Zvýšení důchodového věku tak motivuje jednotlivce k pozdějšímu odchodu do důchodu, čímž se poměr pracujících vůči důchodcům zvyšuje. Avšak změny důchodového věku seniory nemotivují k tomu, aby pracovali i po jeho dosažení; jakmile senioři tohoto věku dosáhnou, trh práce okamžitě opustí. Proto je nutné velmi pečlivě nastavit nejen důchodový věk, ale i institucionální pobídky k práci starobních důchodců. První nástroj motivuje k práci jedince v předdůchodovém věku; druhý poskytuje pobídky k práci jedincům v důchodovém věku, kteří jsou stále schopni pracovat.
10