Odkud se rekrutují výzkumníci na univerzitách?

Vít Macháček a Martin Srholec

Think-tank IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR

Studie č. 1/2020

Únor 2020


Úvod

Nejlepší univerzity najímají výzkumníky na globálním trhu práce. Zájemci z řad vlastních absolventů nemusí být ani bráni v úvahu, aby se zamezilo tzv. akademickému „inbreedingu“. Bez talentů zvenku, kteří přináší nové nápady, přístupy a spolupráce, se totiž světovou úroveň vědy daří udržet jen obtížně.

Jakým způsobem však zjistit, do jaké míry univerzity najímají výzkumníky zvenku? Jsou české univerzity v tomto směru méně, či více otevřené než v jiných zemích? Do jaké míry se tato praxe liší mezi obory a mění v čase?

Z afilací autorů v citační databázi Scopus jsme zjistili, kolik výzkumníků v současné době pracuje na stejné univerzitě jako na začátku vědecké kariéry. Za původně ze stejného místa jsou považováni výzkumníci, kteří publikovali článek spojený s jejich současným působištěm již během prvních dvanácti měsíců od publikace jejich prvního článku včetně. Pokud jejich první články vyšly pod jinou organizací, zjistili jsme, zda to bylo ve stejné zemi, anebo v zahraničí.

Na základě těchto údajů jsme pro každou univerzitu a obor rozdělili současné výzkumníky do třech skupin:

  1. podíl výzkumníků se stejným působištěm jako na začátku kariéry
  2. podíl výzkumníků původně z jiného působiště ve stejné zemi
  3. podíl výzkumníků původně z jiného působiště v zahraničí

Do srovnání jsme kromě Univerzity Karlovy, Masarykovy Univerzity a Univerzity Palackého v Olomouci zařadili i patnáct významných zahraničních univerzit. Nabízíme výsledky pro jedenáct velkých oborů, dvě věkové skupiny a místa počáteční afilace podle konkrétní univerzity anebo jen města, kde sídlí.

Naše zjištění jsou celosvětově unikátní. Zajímat by měly nejen akademiky, ale i tvůrce souvisejících politik a potažmo širší veřejnost. Na způsob řízení lidských zdrojů se totiž při hodnocení výzkumných pracovišť až příliš často zapomíná.

Podívejte se i na předchozí studie think-tanku IDEA na příbuzná témata jako globalizace vědy, citovanost patentů, místní časopisy, predátorské publikování anebo tradiční bibliometrické analýzy.

Metodické omezení a robustnost

Prezentované ukazatele však z důvodu metodických omezení neměří pouze míru akademického „inbreedingu“. Nevíme, zda daný výzkumník na svém současném působišti pouze publikoval jeden ze svých prvních článků, anebo zda je to i jeho alma mater. Pokud tam skutečně vystudoval, jedná se o „inbreeding“ v pravém slova smyslu, ale jinak nikoliv.

Náš ukazatel tudíž může míchat dohromady najímání absolventů a setrvání v zaměstnání na univerzitě, na které výzkumník začal pracovat až po dokončení studia. Je to obecný ukazatel pohyblivosti výzkumníků mezi univerzitami, který se v závislosti na okolnostech více či méně blíží ke změření „inbreedingu“.

Abychom ověřili, jak významná je tato odchylka, provedli jsme na vzorku 90 výzkumníků ze tří oborů test robustnosti. Z volně dostupných zdrojů jsme zjistili, kde dotyční skutečně vystudovali, a tyto výsledky srovnali s afilacemi v jejich prvních článcích. Závěry ohledně „inbreedingu“ se shodují z 77 % až 90 %, což naznačuje, že prezentované výsledky jsou vůči tomuto typu omezení poměrně robustní. Nicméně při jejich interpretaci je stále na místě opatrnost, protože shoda afilace v současných a prvních článcích je pouze nepřímým ukazatelem „inbreedingu“.

Co mít na paměti

  • Do analýzy jsou zařazeni pouze autoři s prvním článkem vydaným před rokem 2013, tj. v roce 2018 publikující už nejméně šest let, aby do výsledků nevstupovali současní doktorandi.
  • Pro zajištění spolehlivosti prezentujeme pouze výsledky spočítané na datech za alespoň 30 výzkumníků na dané univerzitě a oboru. Nedostatečná data jsou označena jako „n.a.“.
  • Pokryty jsou jen obory, které jsou dostatečně zastoupeny na většině sledovaných univerzit. Společenské vědy jsou za tímto účelem shrnuty do jedné kategorie.
  • Protože nepokrýváme všechny obory, není radno sčítat (a srovnávat) údaje na úrovni univerzit.
  • Do srovnání není zařazeno více oborů a univerzit, protože zpracování dat je časově náročné. S větším záběrem počítáme do budoucna.
  • Analýza je založena na afilacích uvedených autory v publikovaných článcích. Nevíme, do jaké míry výzkumník na dané univerzitě skutečně působí ani parametry jeho pracovní smlouvy.
  • Studie vychází z předpokladu, že výzkumníci v publikovaných článcích uvádí afilaci k univerzitě, na které byl daný výzkum proveden.
  • Do výsledků se promítají pouze afilace v prvních a současných článcích. Kde daný výzkumník působil mezitím, nesledujeme.
  • Kromě počáteční afilace k univerzitě ukazujeme i výsledky podle města této univerzity, což je relevantní například v medicíně z důvodu vazeb na fakultní nemocnice.
  • Názvy počátečních afilací byly pečlivě vyčištěny, konsolidovány a porovnány se současnou afilací, ale nějaká spojitost nám mohla uniknout. Rozsah najímání výzkumníků původně zvenku tak může být nadhodnocen.
  • Každý výzkumník je v plné míře počítán v každém oboru, ke kterému je přiřazen časopis, ve kterém v současné době publikuje.
  • Bereme v úvahu pouze vědecké články, nikoliv jiné typy dokumentů jako recenze knih, konferenční příspěvky anebo kapitoly v knihách.
  • Někteří ze současných výzkumníků zároveň působí i na dalších pracovištích.
  • Nahoře vpravo je umístěno tlačítko pro nápovědu , která pomáhá se základní orientací v aplikaci.

Tip: Pro podrobnější vysvětlení metodiky si rozklikněte vyskakovací okna k jednotlivým kategoriím v úvodu.

Hlavní zjištění

Nejnižší sklon zaměstnávat výzkumníky odjinud vykazují univerzity z Česka a ostatních zemí Visegrádské čtyřky. Není výjimkou, aby více než polovina jejich současných výzkumníků měla vazbu na stejnou univerzitu již na začátku kariéry.

Naopak výzkumníky, kteří začali kariéru jinde, zaměstnávají nejvíce špičkové univerzity v USA a Velké Británii, jako Princeton nebo Oxford. Podíl jejich současných výzkumníků se stejnou výchozí afilací je zpravidla méně než čtvrtinový.

Nicméně univerzity ve Visegrádu v řadě oborů vychází podobně jako KU Leuven, Universität Wien anebo Lund University. Největší rozdíl tedy není podle staré osy „východ vs. západ“, ale spíše mezi globální špičkou a ostatními.

Tip: V horním roletkovém menu přepínejte mezi obory a sledujte jak se pořadí univerzit mění.

Další postřehy

Zajímavý je i pohled na podíl výzkumníků s prvním působištěm v zahraničí. Univerzity ze zemí Visegrádské čtyřky jsou v tomto až na výjimky na nejnižších příčkách. Přitom pro české univerzity je za zahraničí považováno i Slovensko.

Po přepnutí na výsledky podle výchozího města se sklon nabírat výzkumníky původně odjinud ukazuje ještě daleko nižší. Například na Univerzitě Karlově nyní působí ve všech sledovaných oborech z více než tří čtvrtin výzkumníci, kteří začínali vědeckou kariéru v Praze.

Pokud navíc přepneme ze seniorů na juniory, výsledný obrázek se pro české univerzity převážně posune směrem k ještě většímu nabírání výzkumníků s prvními články pod hlavičkou stejné univerzity. Nicméně je třeba připomenout, že to částečně odráží i změny v publikačních zvyklostech.

Tip: V horním menu vyberte skupinu podle věku anebo základnu podle města a prohlédněte si nový výsledný obrázek.

Původně ze zahraničí

Celkový obrázek pro české univerzity doplňujeme o detaily toho, kde konkrétně začínali jejich současní výzkumníci s počátečním působištěm v zahraničí.

Nemusí jít nutně o cizince. Řada z těchto výzkumníků mohou být Češi (a Slováci), kteří v zahraničí pouze nastartovali kariéru. Je to pravděpodobné zejména u těch, kteří vychází jako původně ze západní Evropy, USA a Kanady.

Na Univerzitě Karlově je v některých oborech viditelně nižší podíl výzkumníků začínajících kariéru v zahraničí, ale v rámci této kategorie dominují ti, kteří přinášejí zkušenosti ze západního výzkumného prostředí.

Na Masarykově univerzitě a Univerzitě Palackého v Olomouci vychází podstatně vyšší podíl výzkumníků původně ze Slovenska a zemí mimo Evropu, USA a Kanadu. Jedná se zejména o Indii anebo Írán.

Až překvapivě zanedbatelný vychází podíl výzkumníků původně z evropských zemí bývalého východního bloku (kromě Slovenska). Jedinými výjimkami je několik oborů na Masarykově univerzitě a Univerzitě Palackého v Olomouci.

Počáteční působiště v zahraničí podle regionu (% z celkového počtu současných výzkumníků)

Pozn.: Východní Evropa zahrnuje všechny evropské země bývalého východního bloku (kromě Slovenska). Západní Evropa zahrnuje pro zjednodušení všechny ostatní evropské země (dominantní je Německo, Velká Británie a Itálie). Výzkumníci s afilacemi k více cizím zemím byli mezi tyto země rozděleni poměrným způsobem.

Zdroj: Scopus.

Pár slov závěrem

Jones a Sloan (2019) ukázali, že v oboru ekonomie dosahuje na nejlepších amerických univerzitách podílprofesorů, kteří získali Ph.D. titul na stejném pracovišti, jen 5 % na Yale University, 7 % na University of California, Berlekey, 11 % na University of Chicago, 12 % na Princeton University, 24 % na Stanford University a 28 % na Harvard University a MIT, což zhruba odpovídá proporcím zjištěným pro nejlepší americké univerzity v této studii.

Jiná data potvrzují nízké zapojení českých univerzit do mezinárodního trhu práce s výzkumníky. Nízké zapojení českých univerzit do mezinárodního trhu práce potvrzují i jiná data. ČSÚ (2018) udává, že v roce 2017 působilo na vysokých školách mezi výzkumníky jen 9 % cizinců a z toho téměř polovina ze Slovenska. Podle výpočtů Science Europe (2013) byl podíl výzkumníků, kteří dlouhodobě zůstávají ve stejné zemi, v Česku sedmý nejvyšší ze 41 sledovaných zemí.

Bez podstatně větší otevřenosti výzkumníkům zvenčí, zejména ze zahraničí, se budou české univerzity vyrovnávat, byť jen těm lepším evropským velmi těžko. Pro začátek se stačí porozhlédnout po blízkém okolí. Nejlepší české univerzity se třeba od Universität Wien ani tak neliší ve sklonu najímat zevnitř, ale v tom, jak moc se intelektuálně okysličují právě přílivem talentu ze zahraničí. Pro nejlepší univerzity v menších zemích totiž často ani není odkud jinud ze stejné země lepší vědce brát.

Souvisí to jednak s tím, jak široce a v jakém jazyce univerzity inzerují výběrová řízení na nová místa a jakým způsobem jsou obsazovány seniorní pozice. Není zřejmé, zda je vítána konkurence zvenku a do jaké míry si univerzity skutečně dávají práci s hledáním kandidátů i v mezinárodním měřítku.

Druhou stranou téže mince je atraktivita českých univerzit pro zahraniční výzkumníky. Do toho vstupuje celá řada faktorů, jako jsou podmínky pro začínající výzkumníky, systém kariérního postupu, administrativní podpora, grantová schémata a rozsah výuky v angličtině, výhled stabilního financování a v neposlední řadě mezinárodně konkurenceschopné platové podmínky.

Nicméně nízká schopnost českých univerzit přitahovat talenty ze zahraničí zatím není na národní úrovni systematicky řešena. Jednotlivé grantové a dotační programy celkový obrázek moc nezmění. Podstatné zlepšení by zřejmě vyžadovalo zásadnější strukturální změny. Zákonné zakotvení možnosti funkčních míst pro docenty a profesory by mohlo pomoci, ale při posledních reformních pokusech bylo zavrženo.

Příklady dobré praxe v řízení lidských zdrojů jsou již bezesporu k nalezení i na českých univerzitách. Prozatím se však jedná spíše o výjimky, o jednotlivá pracoviště či pozice, než širší trend, který by byl patrný v celkových datech.

Tip: Doporučujeme nad aplikací strávit více času a dopodrobna prozkoumat univerzity a obory, která Vás nejvíce zajímají.

Děkujeme za pozornost!

Pokud se Vám to líbilo, nezapomeňte se o to podělit s ostatními!

Stáhněte si studii v PDF

Seznam použité literatury je k dispozici zde.

Doporučená citace: Macháček, V. a Srholec, M. (2020) Odkud se rekrutují výzkumníci na univerzitách? Studie 1/2020. Think-tank IDEA při NHÚ AV ČR.

Upozornění: Veškeré případné nepřesnosti a chyby jdou na vrub autorů, stejně jako názory a tvrzení ve studii uvedené. Studie vznikla s podporou Akademie věd ČR v rámci Strategie AV 21. Za cenné připomínky k pracovní verzi studie děkujeme Štěpánu Jurajdovi, Danielu Münichovi, Sergey Slobodyanovi, Šimonu Stiburkovi a Aleši Vlkovi.