Page 3 - IDEA Studie 08 2019 Stigma odsouzenych

Studie 8/2019 Stigma jako sebenaplňující se proroctví? Experimentální výzkum z českých věznic1 Srpen 2019 Lubomír CingL, VáCLaV KorbeL Shrnutí klíčových skutečností • Lidé propuštění z výkonu trestu odnětí svobody čelí často při svém návratu do běžného života řadě problémů a předsudků, jsou tedy sociálně stigmatizováni, což snižuje pravděpodobnost jejich úspěšné společenské reintegrace. Pokud takový přístup ze strany společnosti očekávají již před svým propuštěním, může to u nich vést až ke ztrátě motivace a sebedůvěry v možnosti se integrovat, a zvýšit tak pravděpodobnost jejich recidivy. • Cílem našeho výzkumu bylo zjistit, zda a jak moc lidé ve výkonu trestu očekávají stigmatizaci ze strany většinové společnosti. Druhým cílem bylo odhalit, zda krátká psychologická intervence usilující o zvýšení sebedůvěry vězňů může očekávání stigmatizace snížit. • Výzkumné otázky jsme testovali pomocí inovativních metod experimentální ekonomie na vzorku 297 mužů ve výkonu trestu nepodmíněného odnětí svobody z 15 věznic v České republice. Odsouzení se museli rozhodovat v situacích zaměřených na důvěru a náklonnost, které simulovaly interakci s běžnou společností. Díky tomu jsme mohli změřit, jaké společenské zacházení odsouzení očekávají. • Naše výsledky ukazují, že odsouzení stigmatizaci od běžné populace neočekávají. Naopak očekávají její vyšší vstřícnost než k lidem z běžné populace. Důvěru pak očekávají stejnou jako vůči lidem z běžné populace. Protože odsouzení v našem vzorku nevykazují podle našich měřítek znaky očekávané stigmatizace, psychologická intervence omezující negativní dopady stigmatizace neměla na co působit, a jejich očekávání ani chování proto nezměnila. • To, že odsouzení společenskou stigmatizaci neočekávají, bereme jako pozitivní zjištění i s ohledem na jejich budoucí reintegraci. Na druhou stranu měla řada odsouzených příliš optimistická očekávání ohledně toho, jak se k nim po propuštění bude společnost chovat. To by u nich mohlo vést k podcenění přípravy na propuštění a poté k tvrdšímu střetu s realitou. Proto doporučujeme v dalším kroku zkoumat, zda mají přehnaně pozitivní očekávání u některých odsouzených negativní dopady na jejich reintegraci. 1 Díky patří Vojtěchu Bartošovi, Josefu Montagovi jako oponentům a Danielu Münichovi jako odbornému editorovi za užitečné připomínky k pracovní verzi studie. Dále bychom chtěli poděkovat generálnímu řediteli Vězeňské služby ČR genmjr. PhDr. Petru Dohnalovi a hlavnímu psychologovi vězeňské služby PhDr. Václavu Jiřičkovi, Ph.D. za umožnění realizace projektu. Chtěli bychom také poděkovat ředitelům všech věznic, které se do výzkumu zapojily, a všem zaměstnancům věznic, kteří nám při realizaci pomáhali. Veškeré případné nepřesnosti a chyby však jdou na vrub autorů, stejně jako názory a tvrzení ve studii uvedené. Studie vznikla v rámci a s podporou Grantové agentury Univerzity Karlovy za (GAUK 910812/2015) a v rámci Strategie AV 21 Akademie věd České republiky. 1