Page 5 - IDEA Studie 13 2019 Dichotomie dani

DICHOTOMIE SPOTŘEBNÍCH DANÍ: ZDROJ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ A NÁSTROJ SNIŽOVÁNÍ ÚJMY (DISKUSNÍ STUDIE) 2019
Úvod
Nastavení daňového systému je v moderním tržním prostředí považováno za jeden z nejvýznamnějších nástrojů hospodářské politiky. Rozšíření a zacílení daňové povinnosti sleduje zpravidla tři cíle. Prvním cílem je výběr finančních prostředků na chod státu, včetně zajištění základních funkcí jako je zdravotnictví, školství nebo obrana. Druhým cílem daňového (a dávkového) systému, především přímých daní a transferů, je přerozdělení příjmů a majetku ve společnosti. Třetím cílem daňového systému, především pak nepřímých daní, je usměrnění rozhodování a chování ekonomických aktérů. Tato přehledově-diskusní studie se zaměřuje na spotřební daň a popisuje: (i) důležité aspekty daňového řádu, které se dnes ve světě intenzivně diskutují; (ii) dopad daňového systému na ekonomické chování jedinců; (iii) vhodnost daňových opatření a důsledky pro optimální daňovou politiku; a (iv) mezinárodní zkušenosti se zaváděním nových daní z posledních let.
Je známým ekonomickým pravidlem, že ve snaze zajistit příjmy pro veřejné rozpočty je vhodné zdanit produkt s nízkou citlivostí poptávky na cenu (nízkou cenovou elasticitou poptávky), tedy například zboží, na kterém vzniká (fyzická, psychická či technologická) závislost nebo pro které je velmi složité najít náhradu, respektive alternativu. V souladu s tímto přístupem se vlády často uchylují k uvalení speciální daně na vybrané výrobky. Například v zemích Evropské unie, včetně České republiky (ČR), existuje speciální daňová zátěž – spotřební daň – uvalená na tabákové výrobky3, alkoholické nápoje4 a minerální oleje. Podobně je tomu i v mnoha jiných zemích světa.
Spotřební daň je v ekonomické literatuře rovněž považována za zásadní nástroj politiky snižování újmy (anglicky harm reduction) s cílem motivovat spotřebitele k přechodu od nežádoucího chování k méně škodlivému. V ekonomickém kontextu se nežádoucí chování vyznačuje vysokým rozsahem negativních externalit5 nebo internalit6. Například v otázce spotřeby tabáku by nastavení spotřebních daní mělo spotřebitele motivovat, aby upřednostnil méně škodlivou formu konzumace (např. zahřívaný tabák) před konzumací zdravotně rizikovější (např. cigarety). Zbytek textu diskutuje jednotlivé aspekty zavádění spotřebních daní, které by tvůrce hospodářské politiky měl zvážit, a popisuje, za jakých podmínek je zavedení spotřebních daní vhodný přístup.
3 Tabákovými výrobky se pro účely zákona o spotřební dani v ČR rozumí cigarety, doutníky, cigarillos a tabák ke kouření, tedy včetně zahřívaného tabáku.
4 Přesněji jde o daň z lihu, daň z piva a daň z vína a meziproduktů.
5 Za externalitu označujeme činnost, při které firma či jedinec svým chováním ovlivňuje jiný subjekt. Rozlišujeme negativní (např.
rušení nočního klidu) a pozitivní (např. údržba okolí vlastního domu) externality. Viz dále ve studii.
6 Za internalitu označujeme dlouhodobé výnosy nebo náklady, které jedinec při dnešním rozhodování dostatečně nezvažuje. Současné „já“ svým rozhodnutím ovlivňuje budoucí „já“, aniž by takové ovlivnění dostatečně započítalo do svého rozhodování. Viz Box 3.
3