Page 10 - IDEA Makro politika COVID-19 Duben2020 16

MAKROEKONOMICKÁ POLITIKA V ČASECH KORONAVIROVÉ EPIDEMIE IDEA 2020 ve společnosti popisují nezávisle na vývoji ekonomiky, a nejsou tak vhodné pro hlubší analýzu hospodářské politiky v době epidemie. Pro úplnost dodáváme, že naprostá většina makroekonomických modelů se k tomuto účelu nehodí také, a to z podobného důvodu. Interakce mezi epidemií a ekonomickou aktivitou je v nich totiž také jednosměrná: zatímco epidemie hospodářskou aktivitu ovlivňuje, zpětná vazba chybí. Příkladem je Faria e Castro \[6\] a jeho studie fiskální politiky během pandemie. Ve skutečnosti jsou interakce mezi probíhající epidemií a ekonomikou oboustranné: epidemie na jednu stranu zasahuje do chování lidí a celé ekonomiky a ta zpětně ovlivňuje šíření epidemie. Makroekonomické analýzy vzájemných interakcí obou aspektů jsou velkým tématem jara 2020 a poměrně prudce se rozvíjí. Eichenbaum, Rebelo a Trabandt v \[4\] ukazují, jakým směrem by se spojení makroekonomické a epidemiologické literatury mohla vyvíjet. Pro vzájemnou interakci jsou podle Eichenbauma, Rebela a Trabandta \[4\] klíčové dvě roviny. Zaprvé, lidé sami od sebe omezují svou ekonomickou aktivitu, aby redukovali možnost vlastní nákazy, respektive nákazu oddálili. Jedná se jak o omezení nabídky práce (negativní šok nabídky), tak o omezení spotřeby (negativní šok poptávky) doprovázený přímým omezením produkce skrze vládní restrikce. Zadruhé, toto omezení ekonomické aktivity je na místě, protože omezuje šíření epidemie. Spontánní omezení ekonomické aktivity je ovšem nedostatečné: epidemie vytváří externality, tedy náklady, které jedinci neberou do úvahy při svém rozhodování. Lidé neomezují své činnosti dostatečně, protože dostatečně neberou v potaz možné dopady šíření nákazy na ostatní jak ve své pracovní činnosti, tak například při nakupování. To odůvodňuje vládní regulace a restriktivní opatření občanského života a ekonomických činností. Eichenbaum, Rebelo a Trabandt \[4\] v jejich kvantitativním modelu docházejí k následujícím dvěma hlavním závěrům: 1. Zaprvé, existuje negativní kauzální vztah mezi hloubkou ekonomického propadu arychlostí šíření epidemie. Větší hospodářský propad šíření epidemie brzdí. Podle jejich výpočtů epidemie sama o sobě způsobí propad spotřeby o zhruba 7,5 %, zatímco při optimálních restrikcích (z hlediska maximalizace očekávaného užitku) dojde k propadu spotřeby o více než 20 %. 2. Zadruhé, restrikce je optimální zvyšovat postupně s nárůstem počtu nově infikovaných. V okamžiku, kdy počet aktuálně infikovaných začne klesat, je optimální restrikce začít snižovat. Síla restrikcí tak zhruba opisuje křivku 8