Page 12 - IDEA Makro politika COVID-19 Duben2020 16

MAKROEKONOMICKÁ POLITIKA V ČASECH KORONAVIROVÉ EPIDEMIE IDEA 2020 v mezinárodním srovnání – jak šíření infekce závisí na struktuře rodiny a na tom, jak spolu interagují různé generace v rámci rodiny. Kapička a Rupert \[11\] pak v teoretickém modelu ukazují další dimenzi nerovnosti: pandemie může vést k segmentaci trhu práce mezi těmi, kteří již infekci prodělali a již k ní nejsou náchylní, a těmi, kteří k infekci stále náchylní jsou. Jak nezaměstnanost, tak mzdy budou mít v obou segmentech odlišnou dynamiku: zatímco nezaměstnanost mezi těmi, kteří jsou k infekci náchylní, bude růst mezi těmi, kteří již infekci prodělali, bude klesat. Důsledky pro fiskální a monetární politiku Jaký tvar bude mít nastávající recese v dané zemi, bude záviset na tom, jak účinná (arychlá) zdravotní opatření byla, jsou a budou přijímána (v závislosti na vývoji pandemie) a jaké ekonomické politiky a opatření budou zavedeny. Klíčová zde jsou samozřejmě ta opatření, která jsou dostatečně účinná v krátkodobém horizontu a zároveň nepoškozují ekonomiku v delším horizontu. Žádná přesně definovaná pravidla, jak vtakovéto bezprecedentní situaci postupovat neexistují, nicméně v následujících odstavcích se pokusíme stručně shrnout alespoň hlavní aspekty použití fiskálních a monetárních politik odrážejících názory předních světových ekonomů. Předchozí závěry vedou k tomu, že probíhající krize způsobená epidemií covid-19 je kombinací negativních nabídkových i poptávkových šoků. Primárním úkolem je snížení rychlosti šíření epidemie (flattening the epidemic curve) zabraňující přetížení zdravotního systému, což způsobuje, že tyto šoky jsou na přechodnou dobu ještě vlivem vládních opatření proti šíření nákazy prohloubeny. Z tohoto hlediska je zřejmé, že koronavirová krize je naprosto odlišná od velké recese z roku 2008. Zatímco tehdejší recese měla původ v problémech finančního sektoru, koronavirový šok je vůči globálnímu finančnímu systému čistě exogenní (tzn. že původ současné krize leží vně finančního systému). Z toho plyne, že nástroje a opatření, která byla vhodná v době velké recese, nemusí být vhodná v současné krizi6. 6 Otázkou samozřejmě zůstává, zda finanční systém dokáže současný šok absorbovat, nebo ne, a zda existuje riziko následné finanční krize. Danielsson a kol. \[13\] jsou v tomto ohledu optimisté a považují za nepravděpodobné, že koronavirus způsobí globální systemickou krizi, mimo jiné proto, že finanční sektor je nyní v lepší kondici než v roce 2008. 10