Page 11 - IDEA Makro politika COVID-19 Duben2020 16

MAKROEKONOMICKÁ POLITIKA V ČASECH KORONAVIROVÉ EPIDEMIE IDEA 2020 počtu infikovaných. Restrikce sice vedou k výraznému propadu spotřeby, ale mohou výrazně snížit počet nakažených a mrtvých. V případě USA mohou vést k záchraně zhruba 600 000 životů ve srovnání se scénářem, kde žádné restrikce nejsou a lidé omezují svoji aktivitu pouze dobrovolně. Článek Eichenbauma, Rebela a Trabandta \[4\] se dotýká ještě jedné důležité roviny problému. Do jaké míry je současná pandemie nabídkovým šokem a do jaké míry je šokem na straně poptávky? Na první pohled se může zdát, že pandemie je čistě nabídkovým šokem: obchody se zavřou, lidé nepracují a nabídka zboží, služeb a práce se zmenší. Ale nižší produkce zároveň znamená nižší příjmy domácností, a tedy negativní poptávkový šok. Je možné, že tento sekundární efekt bude dominovat? Tímto problémem se zabývají Guerrieri, Lorenzoni, Straub a Werning \[7\]. Ukazují, že poptávkový efekt bude dominovat, pokud jsou některé sektory zasaženy více než jiné, a zároveň jsou tyto sektory dostatečně oddělené a jejich produkce nemůže být lehce nahrazena produkcí ostatních sektorů. To je patrně situace během současné pandemie: koupě roušek asi není ideální náhradou večeře v restauraci. Přestože poptávkové šoky dominují, je například efektivnost fiskální politiky omezena, a to právě díky tomu, že některé sektory ekonomiky jsou nefunkční. Naopak monetární politika může mít v této fázi krize důležitou roli v udržování nízkých úrokových sazeb. Jedním z aspektů probíhající pandemie je, že pandemie dopadá na různé skupiny lidí s různou intenzitou. To může přinášet společenský konflikt. Jak například ukázali Mongey and Weinberg \[8\] na datech z USA, povolání, která nelze snadno vykonávat z domova, respektive bez osobního kontaktu, nejsou ve společnosti rozdělena náhodně. Ve větší míře je vykonávají lidé bez vyššího vzdělání a lidé s nižšími příjmy. Opatření typu karantény pak dopadají silněji na tyto skupiny obyvatel a mohou přispět k nerovnosti ve společnosti. Dalším z konfliktů je mezigenerační konflikt. Starší část populace, která má vyšší smrtnost, například získá ze zpomalování pandemie, zatímco mladší populace, která ztrácí pracovní místa, naopak získá více z mírnějších omezení. Glover, Heathcote, Krueger a Rios-Rull \[9\] ukazují, jak mezigenerační rozdíly vytvářejí pro vládu poměrně důležité dilema a že optimální politika závisí do značné míry na tom, jakou váhu má přirozhodování mladší a starší populace. Mezigenerační rozdíly a jejich důsledky pro šíření pandemie jsou také tématem článku Bayera a Kuhna \[10\], kteří studují – 9