Page 29 - IDEA Studie 15 2016 Podnikani akademiku

akademikům, kteří se v takové systému již naučili chodit, takový stav vyhovuje. Mají totiž jisté místo v akademii a k tomu přivýdělek skrze vlastní firmu.
Podle iHNed (2016) se začal připravovat nový zákon, který má zabránit dalším kauzám neetických postupů ve výzkumu jako je případ spojený s firmou Bioinova. Podle Pavla Bělobrádka, místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace, citovaného vtomto článku bychom měli „dát jasná pravidla, jak má vypadat spolupráce firem s výzkumnými institucemi“. S tím jistě nelze než souhlasit. Je však otázkou, jestli ktomu je zapotřebí nového zákona. Profesor Vladimír Mařík ve stejném článku totiž oponuje, že namísto nových předpisů je třeba „dodržovat ty platné a vnést do akademického prostředí povědomí, že se jej obecně platné zákony týkají.“ Jedním dechem dodává obavu, aby nový zákon přehnanou represí příliš nezkomplikoval cestu k zakládání akademických spin-off firem.
Dříve než se připraví nový zákon je záhodno zformulovat národní strategii transferu znalostí, která na základě stávající legislativy, směrnic a politiky vlády všem zúčastněným ujasní pravidla pro akademické podnikání a poskytne konkrétní návod, jak jejich dodržování vynucovat. Stanovení jednotných pravidel by zredukovalo velký rozsah „šedé zóny“ v propojení výzkumu s podnikáním. Například profesor Vladimír Mařík v rozhovoru pro iHNed (2013b) upozorňuje, že „pokud využívají pouze své know-how získatelné z veřejně publikovaných zdrojů a nepoužívají konkrétní výsledky konkrétního výzkumu, tak je to čisté a nikdo proti tomu nemůže nic namítat“. Na národní úrovni však chybí autorita, která by podobnou demarkační linii mezi povoleným a zapovězeným „modus operandi“ akademického podnikání oficiálně narýsovala.
Každopádně klíčové je netolerovat porušování pravidel, ať už jsou vyjádřena jakýmkoliv způsobem. Podle TA ČR (2015) je problémem „nízká negativní motivace ve formě nedostatečných postihů za nedodržování nastavených pravidel.“ iHNed (2016) cituje profesora Martina Fuska, který se o transfer znalostí stará v tomto ohledu nadmíru úspěšném Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, a podle kterého je žádoucí se poučit z příkladu USA anebo Německa, protože „Kdyby tam na někoho padlo podezření, že ze školy vynáší duševní vlastnictví, skončí“. Euro (2015) zdůrazňuje, že je potřeba, aby „si duševní vlastnictví hlídala více samotná vědecká pracoviště a tvrdě postihovala i své černé ovce parazitující na státem
27