Page 28 - IDEA Studie 15 2016 Podnikani akademiku

prochází. Šíření spekulací a podezření o nepravostech jsou toho jenom přirozeným důsledkem.
Za zvážení stojí vytvoření centrální databáze podnikání akademiků. Stejně jako byla za účelem omezení tzv. „létajících profesorů“ na MŠMT zavedena jednotná evidence úvazků na českých vysokých školách v Registru docentů a profesorů (REDOP), je potřeba získat i lepší přehled o aktivitách akademiků v soukromém sektoru, a to nejenom ve formě podnikání, nýbrž i zaměstnání. Usnadnilo by to jak regulaci tohoto fenoménu, tak lepší zacílení veřejné podpory. Neexistence informací tohoto typu například komplikuje hodnocení veřejných dotací na společné výzkumné projekty soukromé a akademické sféry. Například by bylo snadné ověřit, zda budoucí řešitel nestojí jednou nohou v akademické organizaci a druhou nohou ve spolupracující firmě. Každopádně by mělo zavedení případných programů podpory akademického podnikání předcházet zásadní zkvalitnění informační základny o tomto fenoménu.
Zpodnikatelské praxe se ozývá volání po zjednodušení postupů pro zakládání pravých spin-off firem. Podle Martina Urbana, zakladatele akademického spin-off Eyedea Recognition, „by bylo rozumnější, kdyby mělo ČVUT samostatnou instituci, která by přímo vstupovala do firem, protože jinak je to strašně komplikované“ (Lupa 2014). Profesor Vladimír Mařík, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky na ČVUT a předseda představenstva firmy CertiCon, přitakává, že „řešení by bylo, kdyby školy mohly zakládat obchodní společnosti a ty by zakládaly spin-offy, vkládaly do nich svůj podíl a z jejich zisku by financovaly další“ (iHNed 2013b). Jinými slovy akademickému podnikání by prospělo, kdyby byla tato agenda vyčleněna do k tomu účelu určené organizace, například do fondů rizikového kapitálu spoluvlastněných vysokými školami.
Přílišná byrokracie bezpochyby škodí. Na druhou stranu může být překážkou transferu znalostí i nejasnost souvisejících pravidel, která akademiky od vstupu do podnikání odrazuje. Münich a Srholec (2013) v tomto ohledu upozorňují na přílišnou rozdrobenost, kdy se transferu znalostí na mnohé fakultě věnuje jen pár jednotlivců, kvůli kterým se nevyplácí hledat systémová řešení. Než za takové situace vynucovat dodržování složitých pravidel, je pro management akademických organizací jednodušší nechat běžet podnikání svých kolegů samospádem. Řada akademických pracovišť tudíž nadále nemá jednoznačně vymezené, závazné a vynucované mantinely, ve kterých se tyto činnosti musí pohybovat. Mnohým 26