Page 56 - IDEA Studie 17 2017 Mistni casopisy ve Scopusu

organizace zhoršit. Články v časopisech s nízkým citačním ohlasem totiž posunují bibliometrické profily organizací směrem do nižší kvality. Při hodnocení bude najednou záležet, ze které části tohoto spektra pocházejí publikační výsledky. Přizařazování výzkumných organizací na čtyřstupňové škále od „podprůměrné“ po „vynikající“ může být velký podíl publikací v místních časopisech přítěží. Některé výzkumné organizace tak bude čekat nepříjemný střet s realitou.
Nicméně dobíhající způsob vládního hodnocení nelze na vysokých školách považovat za mrtvý, dokud se podle tohoto klíče budou mezi ně a uvnitř nich rozdělovat peníze na výzkum, což bude přinejmenším ještě několik let. Zásadní chybou nové metodiky totiž bylo, že zafixovala základnu pro rozdělení prostředků na rozvoj výzkumných organizací podle posledních výsledku starého systému. Za nafukování bodů tudíž poplynou peníze i nadále. Škoda, že tato základna nebyla nejdříve očištěna alespoň o výsledky v predátorských časopisech a pochybných knižních nakladatelstvích anebo ještě lépe i v nevýznamných místních časopisech. Dokud se nezačne institucionální podpora výzkumu rozdělovat podle nové metodiky, budou se v hlavách řady akademiků pořád počítat body. Do té doby nelze vyloučit, že se starý systém vrátí zpátky, anebo že bude v nějaké mírně upravené formě v sektoru vysokých škol přežívat i nadále.
Ani definitivním odklonem od starého vládního hodnocení výzkumných organizací však tyto motivace úplně nezmizí. Počítání čárek za indexované články totiž zakořenilo tak silně, že se do značné míry i nadále používá pro hodnocení projektů v GA ČR či interních grantových agenturách na vysokých školách, ale také při habilitačních a profesorských řízeních anebo doktorských obhajobách. Na řadě fakult jsou například pro získání docentury doporučovány nebo dokonce vyžadovány minimální počty článků v takzvaných „impaktovaných“ časopisech, už se ale dostatečně neřeší, zda jsou vydány v místních či samizadatově spřízněných časopisech, které ve světě pořádně nikdo nečte, anebo v respektovaných mezinárodních časopisech, ve kterých je recenzní řízení podstatně náročnější. Stálo by za úvahu posunout požadavky nakvalitu publikačního výkonu o stupínek výše i v jiných typech hodnocení vědy na nižších úrovních.
Je také třeba zlepšit povědomí české akademické obce o propastných rozdílech v kvalitě časopisů, které jsou indexovány nejen ve Scopusu, ale také ve Web of Science. Již samotná indexace časopisu je v některých kruzích považována za známku vysoké kvality. Přitom v obou databázích přežívá mnoho zbytných až podivných časopisů, které jsou indexovány úplně stejně jako ty skutečně špičkové, ve kterých vycházejí zásadní práce. Kdo v takovém časopise nepublikoval, těžko porozumí, kolik námahy navíc to vyžaduje a že dávat takové výsledky do jednoho koše s příspěvky v okrajových časopisech je zásadní chybou. Smysluplné hodnocení mezi nimi musí narýsovat tlustou dělicí čáru.
54