Page 54 - IDEA Studie 17 2017 Mistni casopisy ve Scopusu

na přezkum přinejmenším z důvodu nízkých citačních metrik. Z definice všechny ryze místní časopisy by neměly plnit požadavky na geografickou rozmanitost autorů, i když zde Scopus neuvádí přesnou hranici, pod kterou je to ještě považováno za přijatelné. Není také zřejmé, kolik ze vstupních kritérií musí časopis nesplnit, aby bylo jeho indexování přerušeno. Nedá se vyloučit, že řada časopisů každoročně do přezkumu padá, ale uvedená kritéria jsou posuzována natolik benevolentně, že většina z nich nakonec indexována zůstane.
Stálo by za úvahu ke vstupním kritériím přidat požadavek na „diversity in institutional distribution of authors“, aby se podařilo podchytit samizdatové časopisy, které mají většinu autorů z několika málo institucí, byť se mohou nacházet v různých zemích. To by však vyžadovalo harmonizaci názvů afiliací autorů, kde je dnes v této databázi mnoho nepřesností. Kritérium „diversity in geographical distribution of authors“ by mělo být přidáno mezi metriky rozhodující o přezkumu, protože je možné ho jednoduše spočítat již z existujících dat. Když je to jedna z podmínek prvotní indexace, není důvod tento ukazatel nebrat vážně. Rovněž by bylo vhodnější pro zařazení na přezkum používat pokročilejší SJR citační index než jednoduchý CiteScore impakt faktor, který lze podstatně snadněji navyšovat sebecitacemi anebo citacemi ze spřátelených nevýznamných časopisů.
Méně může být více
Databáze Scopus není vhodná pro každého. Zařazením do světové citační databáze jde časopis takříkajíc „s kůží na trh“. Deklaruje tím, že se považuje za vědecké periodikum s mezinárodním přesahem. Získá sice rádoby větší prestiž, ale zároveň je na něj lépe vidět, včetně jeho citačního ohlasu a skladby přispívajících autorů. Srovnání snejlepšími časopisy voboru často odhalí slabiny, které by jinak zůstaly skryté. Sindexací je také spojena větší zodpovědnost, protože na základě článků v indexovaných časopisech se daleko častěji rozhoduje o rozdělování veřejných peněz či kariérním postupu vědců. Pro akademicky poctivý časopis, který si místní komunita vede pro vlastní potřeby, může být daleko lepší zůstat „za větrem“ a do světové citační databáze nevstupovat.
Podobně pro jednotlivé akademiky nutně neplatí, že více článků v indexovaných časopisech, bez ohledu v jakých, je vždy lepší. Náhrada kvality kvantitou sice může být přínosná díky dosavadnímu způsobu vládního hodnocení, ale v oborových standardů znalé akademické společnosti to může být kontraproduktivní. Je lepší mít v osobním profilu spíše méně článků v renomovaných mezinárodních časopisech, než záplavu místních nebo dokonce samizdatových publikací. S podivným publikačním profilem může český akademik na solidní vědecké kontakty, pozvání na seminář či do společného projektu zapomenout. Kdo chce být pozitivně vnímán západními kolegy ze solidních pracovišť, na tuto skutečnost musí myslet již od začátku kariéry. Co se totiž v citační databázi jednou objeví, už z ní nikdy nezmizí a později to může pro vědce představovat nepříjemné stigma.
Naše srovnání s řadou vyspělých zemí jasně ukazuje, že provádění špičkové vědy nevyžaduje vydávání vlastních časopisů. Zmenšení jejich počtu by české vědě mohlo
52