Page 5 - IDEA Studie 20 2016 Preference klimatickych politik

Úvod
V roce 2015 byla v Paříži formulována globální dohoda o společném úsilí snížit emise skleníkových plynů a zmírnit tak nárůst globální teploty a klimatické změny s ním spojené. Dohoda, která vstupuje v platnost v listopadu 2016, zavazuje kolem 74 států světa, které společně produkují téměř 60 % celosvětových emisí skleníkových plynů, k plnění národních záměrů vlastního přispění ke snížení emisí (Nationally Determined Contributions, NDCs).1 Tyto záměry se nyní proměňují v závazky, jimž musí zúčastněné státy dostát. Aby se tak stalo, musí jednotlivé státy i jejich regionální celky přijmout nová politická opatření. Vláda ČR proto nyní připravuje Politiku ochrany klimatu v ČR, jejíž první návrh byl již předložen k projednání a bude dále projednáván v březnu 20172. Stávající návrh uvádí celou řadu opatření, jež mohou být přijata za účelem snížení emisí a naplnění mezinárodních závazků a cílů, které byly předloženy v rámci Pařížské dohody společně všemi státy Evropské unie. Mezi navrhovaná opatření patří rozvíjení evropského trhu s emisními povolenkami i zdanění emisí mimo tento trh, zákon o snižování závislosti na fosilních palivech a podpora zavádění chytrých řešení v obcích a městech. Pokud budou tato opatření přijata, mohou vést k zásadním změnám v infrastruktuře i v životě občanů (od spotřebního po dopravní chování). Řada v budoucnu navrhovaných opatření se i proto může setkat s odporem části veřejnosti.
Odpor veřejnosti a s tím spojená neochota politiků přijmout nepopulární opatření jsou faktory, které mohou zabraňovat navrhování a úspěšnému zavádění politik na ochranu klimatu (Steg, Dreijerink, & Abrahamse, 2005). Příkladem, který ilustruje důležitost této problematiky, je prvotní selhání zavedení uhlíkové daně ve Francii v roce 2010, která byla nakonec prosazena v roce 2014. I když se už podaří uhlíkovou daň zavést, může být následně zrušena částečně v důsledku neoblíbenosti u veřejnosti, jako např. uhlíková daň v Austrálii (Rootes, 2014). Analýza specifických faktorů ovlivňujících nakolik jsou možné klimatické politiky Evropské unie veřejností přijímány či pozitivně vnímány, může poskytnout důležité informace pro přípravu a formulaci budoucích politik.
Vmnoha oblastech politiky je velká část veřejnosti nakloněna politickým řešením problémové situace, protože jsou v souladu s obecně přijímanými hodnotami. Přijde-li však na schválení a praktickou realizaci konkrétních opatření, která již mohou mít reálné dopady na životy občanů, ve veřejnosti často převládne odmítavé stanovisko (jedná se o tzv. mezeru mezi hodnotami a implementací, principle-implementation gap, (Krosnick & McInnis, 2013)). Když je přijatelnost politik mezi občany zjišťována v dotazníkovém šetření, její míra často poklesne, je-li součástí popisu politiky i explicitní
1 Viz také český text dohody na webu Ministerstva životního prostředí ČR: http://www.mzp.cz/cz/parizska_dohoda.
2 Viz také usnesení Vlády ČR č. 564 ze dne 22. června 2016: https://www.vlada.cz/cz/media- centrum/tiskove-zpravy/vysledky-jednani-vlady-22--cervna-2016-146094/.
3