Page 21 - IDEA Studie 4 2015 Platy ucitelu

v očích nových adeptů o učitelskou profesi, tedy v řadách generací dnešních žáků základních a středních škol.
Pokud by došlo kvěrohodnému politickému závazku napříč demokratickým politickým spektrem k dlouhodobému zvyšování učitelských platů (vpoměru kostatním vysokoškolsky vzdělaným zaměstnancům soukromého a veřejného sektoru), zvýšilo by to zájem o učitelskou profesi a studium učitelských oborů mezi nadanější skupinou mladých. Snížila by se dnes velmi vysoká míra jejich přechodů na jiné vzdělávací obory a snížil by se podíl nadaných, kteří po absolvování učitelského studia pokračují v jiné než učitelské profesi. Zvýšil by se také zájem lidí s praxí z jiných profesí o přestup do profese učitelské nebo o sdílené úvazky. Existují dobré důvody se domnívat, že ruku v ruce s růstem relativních učitelských platů by rostla i nízká prestiž učitelské profese. Systematické empirické výzkumy, které by poskytly podrobné informace k této důležité problematice, jsou však u nás dosud velmi vzácné.
Případný politický závazek zvýšit relativní úroveň učitelských platů musí být dostatečně věrohodný a musí být dlouhodobý. Zvýšení však nemusí být skokové a může být postupné. Dosavadní postup k této problematice v Česku však byl odlišný. O zvýšení učitelských platů se dlouhá léta hovoří téměř výhradně pouze v horizontu veřejných rozpočtů na nadcházející rok. O dlouhodobém výhledu se více méně nehovoří. Věrohodnost závazků zpravidla končí tam, kde začíná tlakem aktuálních okolností vynucený příslib ministrů financí navýšit ad-hoc státní rozpočet ministerstva školství na příští rok o jednu dvě miliardy.
Dlouhodobé zvyšování relativních učitelských platů se záměrem přilákat schopné učitele (jak ty po střední škole ke studiu na učitelských oborech, tak ty starší z jiných profesí) je obtížně představitelné bez zvýšené míry odchodů z profese těch nejhorších učitelů, kteří dnes nejsou schopni či ochotni pracovat na svém zlepšení.
Plošné zvyšování učitelských platů je politicky poměrně obtížné. Již pouhé procentní zvýšení průměrných učitelských platů představuje pro permanentně strukturálně deficitní státní rozpočet významnou částku. S ohledem na rovnostářskou strukturu současných učitelských platů se však nabízí možnost jít cestou selektivního navyšování platů u učitelů, u kterých lze sledovat reálný profesní růst a dále cestou většího rozsahu odměn. To však kromě kvalitních ředitelů vyžaduje i zavedení kariérního řádu pedagogických pracovníků. V něm, pokud ovšem bude funkční, bude možno výrazněji zvyšovat platy alespoň těm učitelům, kteří prokazují výrazný a reálný odborný růst, a kteří dostanou příležitost ve vzdělávacím systému zastávat významnější odborné pozice než většina ostatních učitelů. Selektivnější odměňování však bude ve velmi rovnostářském systému s nízkou úrovní platů velmi obtížně politicky prosaditelné. Plošné navyšování platů bude naopak velmi obtížné rozpočtově (v konkurenci s dalšími výdajovými kapitolami jako jsou důchody, zdravotnictví, doprava a výzkum), takže výraznou roli bude hrát to, zda a jak výrazně poroste společenský zájem o kvalitu vzdělávacího systému a vzdělávání.
19