Page 12 - IDEA Studie 13 2019 Dichotomie dani

DICHOTOMIE SPOTŘEBNÍCH DANÍ: ZDROJ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ A NÁSTROJ SNIŽOVÁNÍ ÚJMY (DISKUSNÍ STUDIE) 2019
na amerických datech takové příklady dokumentují. Například Poterba (1996) nabízí příklady, kdy spotřebitelé nesou celé náklady spojené se spotřební daní a daní z prodeje v USA, Besley a Rosen (1998) pak ukázali, že v důsledku zavedení spotřebních daní na maloobchodní zboží spotřebitelské ceny vzrostly o více než 100 % zavedené daně. Pro další text a pochopení smyslu spotřebních daní jako nástroje snižování újmy je podstatné, že náklady zvýšení daní, zvlášť u spotřeby s nízkou cenovou citlivostí poptávky, nese spotřebitel bez ohledu, na koho je uvalena povinnost daň odvést.
2. Daňový systém jako nástroj snižování újmy
V diskusích o omezení nežádoucího chování dominuje pojem tzv. harm reduction (snižování újmy).12 Snahou tohoto přístupu je nahradit „škodlivou“ spotřebu „méně škodlivým“ substitutem, alternativou. Tento přístup lze opět dobře demonstrovat na spotřebě tabáku. Pokud je kouření cigaret spojeno s nejvyšším rozsahem zdravotních rizik, zatímco nové formy konzumace tabáku (zahřívaný tabák, elektronické cigarety) vykazují zdravotní rizika nižší, je v zájmu hospodářské politiky přesun spotřeby k novým formám spotřeby podpořit.13
Existuje několik možností, jak může stát ovlivnit rozsah negativních externalit způsobených spotřebou tabáku. Extrémním přístupem je úplný zákaz (nekonečně vysoká daň) spotřeby tabáku. Takový krok však není vhodný hned ze čtyř důvodů. Zaprvé, s počtem pravidelných spotřebitelů tabáku by ani úplný zákaz pravděpodobně nepřinesl konec trhu s tabákem. Zadruhé, zákaz by pravděpodobně vedl k přesunu trhu s tabákovými výrobky do ilegální ekonomiky, což by některé problémy spojené s tržním selháním (např. asymetrie informací o kvalitě produktu) mohlo ještě prohloubit. Zatřetí, veřejné rozpočty by přišly o významný zdroj příjmů. Začtvrté, úplný zákaz snižuje společenský blahobyt, zatímco internalizace nákladů formou daňové zátěže může společenský blahobyt i zvýšit.
Schůdnějším přístupem se jeví snaha vytvořit prostředí, ve kterém budou současní spotřebitelé vedeni k možnosti přestat nebo přejít k jiné méně škodlivé formě tabáku. Jedním ze způsobů je regulace výroby, reklamy nebo prodeje, například omezením rozsahu reklamy nebo věkovým limitem spotřebitele. Druhým způsobem je nastavení daňového systému tak, aby motivoval spotřebitele ke konzumaci méně škodlivé formy tabáku, tedy například e-cigarety nebo zahřívaného tabáku. Daňová diferenciace na rozdíl od regulace nemusí vést ke snížení příjmů veřejných rozpočtů.
Pokud spotřebitelé na zvýšení zdanění cigaret zareagují přesunem k méně zdaněnému (levnějšímu) a méně škodlivému substitutu, jde o prospěšné využití distorzního efektu daní. Je dobré mít na paměti, že nejde nutně o snížení spotřeby tabáku, ale o náhradu škodlivé formy spotřeby za méně škodlivou. Podobně jako snížení daňové zátěže na méně škodlivé způsoby dopravy nesnižuje objem přepravy, jen poskytuje stejný benefit přepravy s menším rozsahem negativních externalit. I přesto, že různé formy přepravy (či spotřeby tabáku) nejsou dokonalými substituty.
12 V adiktologii se anglický výraz harm reduction často překládá jako minimalizace rizik či škod. S vědomím, že riziko má v ekonomické literatuře jiný význam, preferujeme překlad „snižování újmy“.
13 Odborná literatura poskytuje poměrně silné argumenty, že tomu tak skutečně je. Nicméně, cílem této studie není diskutovat nebo hodnotit zdravotní rizika různých forem tabáku.
10