Page 14 - IDEA Studie 13 2019 Dichotomie dani

DICHOTOMIE SPOTŘEBNÍCH DANÍ: ZDROJ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ A NÁSTROJ SNIŽOVÁNÍ ÚJMY (DISKUSNÍ STUDIE) 2019
zahřívaný tabák atd.) je spojena s nejvýraznějším a nejmenším rozsahem zdravotního rizika. Ani pro případ automobilové dopravy nemusí být aplikace jednoduchá. Pokud by největším problémem automobilové dopravy byla přeplněná města (včetně nedostatečného množství parkovacích míst), je pravděpodobně vhodné daňově zvýhodnit malá auta či motorky, a naopak daňově penalizovat pořízení druhého či třetího auta. Jiný přístup je například nastavit sazbu mýtného podle počtu pasažérů nebo vyhradit jízdní pruh pro vozidla s určitým počtem pasažérů.15 Pokud je dominantní externalitou znečištění životního prostředí, pak by daňová diskriminace měla reflektovat především znečištění spojené s jednotlivými druhy pohonů.
Druhou oprávněnou obavou je riziko, že daňové zvýhodnění méně škodlivé alternativy může přilákat nové spotřebitele, jak zachycuje Graf 3 . V příkladu se spotřebou tabáku jej pak mohou začít konzumovat jedinci, kteří by bez daňového zvýhodnění tabák nespotřebovávali v žádné formě. Navíc odborná literatura poukazuje na fakt, že e-cigarety fungují jako mezikrok, který zvyšuje pravděpodobnost toho, že lidé začnou kouřit cigarety (např. Barrington-Trimis a kol., 2016, Liu a kol., 2019). Třetí potenciální obavu představuje fakt, že fungující politika snižování újmy, která vede k přesunu spotřeby méně škodlivého a méně zdaněného zboží, snižuje daňový výnos a může ohrozit dlouhodobou udržitelnost daňového systému. Pokud by například většina spotřebitelů a firem přešla na dopravu na alternativní pohon a přestala nakupovat pohonné hmoty, veřejným rozpočtům by vypadl významný zdroj příjmů.16 Daňovou ztrátu však lze do jisté míry kompenzovat dodatečným zvýšením daňové zátěže na více škodlivou formu spotřeby a zachovat tak fiskální neutralitu daňových změn.
3. Další aspekty zavádění spotřebních daní Regresivita spotřebních daní
Jednou z častých kritik spotřebních daní je jejich regresivita. Daňový systém je regresivní, pokud nízkopříjmové domácnosti platí na dani relativně více, tedy poměrově ke svým příjmům více než domácnosti vysokopříjmové. Obecně platí, že daně uvalené na spotřebu (takže i DPH) lze považovat za regresivní, protože vysokopříjmové domácnosti zpravidla část svého příjmu spoří, a utratí tak relativně ke svému příjmu méně za spotřebu, a tedy i na dani. Spotřební daň uvalená na tabák je regresivní o to víc, že nízkopříjmové domácnosti tíhnou k vyšší spotřebě tabáku. Z toho důvodu je spotřební daň na cigarety považována za jednu z nejvíce regresivních daní (Poterba, 1989; Remler 2004).
Je důležité zdůraznit, že obecně ekonomové považují efekt přerozdělování příjmů a majetku ve společnosti způsobený jednou z mnoha daní (spotřební daň) za méně zásadní téma než vliv celého daňového systému na přerozdělování bohatství ve společnosti. Navíc přímé daně (především daň z příjmu) a transfery jsou považovány za efektivnější způsob, kterým lze adresovat přerozdělování bohatství, pokud by to tvůrce hospodářské politiky považoval za vhodné. Daňový systém tím pádem nabízí dostatek (lepších) nástrojů, jak kompenzovat případnou regresivitu spotřebních daní. Vliv spotřebních daní na přerozdělování bohatství je tak řešitelná obava, která by však neměla být tvůrcem hospodářské politiky opomíjena.
15 Taková opatření již v některých městech fungují. Například ve Spojených státech amerických dnes fungují tzv. „carpooling lines“.
16 Dle statistik celní správy dosáhl výběr spotřební daně za pohonné hmoty jen v roce 2018 více než 90 mld. korun.
12