Page 15 - IDEA Studie 13 2019 Dichotomie dani

DICHOTOMIE SPOTŘEBNÍCH DANÍ: ZDROJ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ A NÁSTROJ SNIŽOVÁNÍ ÚJMY (DISKUSNÍ STUDIE) 2019
Hodnocení regresivity spotřebních daní lze chápat i komplexněji a započíst vliv zdanění na blahobyt spotřebitele, a ne pouze na jeho rozpočet. Konkrétně, pokud uvažujeme časově nekonzistentního spotřebitele (viz Box 3), spotřební daně mohou mít dokonce progresivní dopad. Pokud jsou nízkopříjmové domácnosti cenově citlivější a zároveň, jak naznačují empirické výsledky, spotřebovávají více nezdravých produktů (tabák či slazené nealkoholické nápoje), pak ze zvýšení zdanění pramení pokles spotřeby nezdravých potravin a nárůst blahobytu více než mezi vysokopříjmovými domácnostmi. V takovém případě působí spotřební daň progresivně. Teoretické příklady, kdy se spotřební daň chová progresivně, poskytují například Gruber a Köszegi (2004) a Allcot, Lockwood a Taubinsky (2018).
Podpora inovací a vzniku nových trhů
V gesci tvůrce hospodářské politiky je vedle zavádění demotivujících pravidel, která mají odradit od nežádoucích činností či forem spotřeby, i pozitivní motivace podporující jedince k žádoucímu chování. Podobně jako funguje patentová politika (viz Box 5) i daňový systém může ovlivnit míru inovací a vznik nových produktů a trhů. Zatímco patentová politika vytváří monopolní postavení pro držitele patentu, daňová motivace otvírá celé nové trhy pro všechny tržní hráče.
Box 5 – Patentová politika
Nově objevená znalost, zařízení nebo aplikace často vykazuje vlastnosti veřejného statku (nevylučitelná a nerivalitní spotřeba). Jinými slovy, z nového objevu mohou těžit všichni jedinci, nejen autor vynálezu. Oproti tomu náklady inovací a výzkumu často nese pouze jediný inovátor. Mluvíme tak o tržním selhání, které by při svém neřešení vedlo k nedostatečné inovační aktivitě podnikatelů. Zavedení patentů (intelektuálních vlastnických práv obecně) slouží jako náprava tohoto tržního selhání a vede k situaci, kterou ekonomové nazývají druhé nejlepší řešení.
Silná vlastnická práva způsobí, že firmy budou těžit ze svých inovací, a proto jsou ochotné a motivované nést náklady a rizika investicí do výzkumu a vývoje. Bude-li inovační aktivita úspěšná, stát jim zajistí dočasné monopolní postavení na trhu s novým produktem. Patentová politika tak patří mezi nástroje státu, které řadíme mezi ty podporující hospodářský růst.
Druhá výhoda patentů je, že v některých zemích jsou informace po uplynutí patentové ochrany poskytnuty dalším tržním hráčům, kteří tak nemusí vynakládat dodatečné výdaje na dosažení ekonomické úrovně tržního lídra. To umožnuje investovat do dalších zlepšení.
Patentová politika čelí i některým kritickým hlasům. Patentový systém nedostatečně motivuje k inovacím, které nelze ohodnotit tržně. Hrozí rovněž, že významný tržní hráč obejde patentovou politiku nákupem celé firmy, která má v držení konkurenční patent. I tak je patentová politika považována za kvalitní řešení tržního selhání a za standardní nástroj v moderních ekonomikách.
13