Page 8 - IDEA Studie 13 2019 Dichotomie dani

DICHOTOMIE SPOTŘEBNÍCH DANÍ: ZDROJ VEŘEJNÝCH ROZPOČTŮ A NÁSTROJ SNIŽOVÁNÍ ÚJMY (DISKUSNÍ STUDIE) 2019
Box 2 – Teorie optimálního zdanění
Základy teorie optimálního zdanění byly popsány Ramseym (1927), který studoval problém optimálního zdanění v modelu s identickými spotřebiteli. Výsledek studie ukazuje, že optimální spotřební daň se mění nepřímo úměrně s mírou citlivosti poptávky na cenu po zdaněných produktech. O téměř 50 let později zobecnil Ramseyho výsledek Diamond (1975), a to pro modely s heterogenními jedinci. Ukázal, že optimální spotřební daň má mít nižší daňovou sazbu pro elastičtější zboží a že vyšší daňová sazba má být uložena na zboží kupované bohatšími spotřebiteli. Daň pak odráží cíl efektivnosti i redistribuce. Zajímavé pozorování plyne z Corlett a Hague (1953), kteří ukázali, že v Ramseyho problému jednotná spotřební daň není optimální, protože vláda nedokáže zdanit volný čas jedinců. Proto druhé nejlepší řešení zdaňuje více zboží a služby komplementární s nezdaněným volným časem, jako je například sportovní vybavení, kultura nebo zábava.
Doposud jsme ale nerozebírali rozměr spotřební daně jako prostředku pro potlačení negativních externalit a jako prostředku odrazujícího od škodlivé spotřeby. První z těchto úkolů pro spotřební daně byl představen Pigouem (1920), který navrhl, že sazba spotřební daně má odrážet míru společenské škodlivosti. Sandmo (1975) pak ukázal optimální aplikaci Pigouvianské spotřební daně v situaci, kdy se vláda spoléhá na získávání finančních prostředků díky spotřebním daním. Druhá role spotřební daně jako odrazujícího faktoru byla ilustrována například v O‘Donoghue a Rabin (2006), kteří ukázali, že spotřební daň díky zvýšení ceny nežádoucího zboží může snížit jeho spotřebu mezi neracionálními spotřebiteli, kteří nejsou zcela schopni předpovědět dopady spotřeby takového zboží na jejich pozdější život. Viz Box 3 .
Negativní externality
V učebnicovém textu člověk často narazí na velmi abstraktní model externalit. Negativní externalitou označujeme činnost jedince, pokud při svém rozhodování nepřikládá dostatečnou váhu nákladům, které z jeho rozhodnutí nese společnost. Pokud při průmyslové výrobě firma vypouští odpad do vodního systému, a tím se vyhýbá nákladům spojeným s vlastní činností, pak z pohledu firmy je optimální výstup vyšší než z pohledu celé společnosti, která nese náklady spojené s odpadem. Dodatečným zdaněním výroby se při rozhodování firmy internalizují náklady společnosti spojené s likvidací odpadu. Vysoká míra abstrakce konceptu externalit však komplikuje použitelnost v praxi.
Vymezení negativních externalit je často zásadní komplikace při zavádění vhodného institucionálního rámce k jejich potlačení. Konkrétní problém lze dobře demonstrovat na kouření. Na to, zda je kouření spojeno s negativními externalitami, jakými a jak je kvantifikovat, existuje historicky velmi bohatá diskuse. Ekonomové zpravidla rozlišují tři hlavní negativní externality spojené s kouřením.8 První je přímý dopad kouření na okolí, které je, často bez svého přičinění, vystaveno zdraví škodlivému kouři jakožto důsledku rozhodnutí někoho cizího. Jedinec při rozhodování o tom, zda bude nebo nebude kouřit, nezahrnul (dostatečně) náklady způsobené svému okolí. Jedním odštěpkem této debaty je, zda negativní
8 Převládající názor v odborné literatuře je, že negativní externality spojené s kouřením jsou relativně malé, zatímco například alkohol je spojen s mnohem větším rozsahem negativních externalit. Viz Mirrlees a Adam (2010).
6