Page 10 - IDEA Studie 1 2017 Proc zeny v Evrope nechteji mit vice deti

prosperitu bez ohledu na to, jak jsou náklady a benefity při péči o dítě mezi oběma rodiči rozloženy.8 Náš model místo toho vychází z premisy, kdy ženy a muži mají každý své preference ohledně narození dětí, a proto předpokládá jejich neshodu.
Naší snahou je dokázat, že neshoda je důsledkem nerovnoměrného rozdělení povinností v péči o dítě spojená s omezenou možností partnerů plánovat vlastní budoucí závazky.9 Jako příklad uveďme situaci, kdy žena předpokládá, že bude muset sama zvládat většinu péče o dítě a vyvodí závěr, že tento fakt ovlivní její pracovní kariéru. Pokud by tedy měla dítě, zhoršily by se jí vnější podmínky a také uvnitř manželství by se zhoršila její vyjednávací pozice. Výsledkem je, že s plánem mít prvního nebo dalšího potomka bude pravděpodobně nesouhlasit i přesto, že muž by si dítě přál.
Predikce našeho modelu, že nevyvážené rozdělení povinností v péči o dítě vede k nesouladu, lze na datech přímo otestovat. Datový soubor obsahuje množství otázek mapující odpovědnost za řadu konkrétních činností při péči o dítě, jako jsou například oblékání, ukládání ke spánku nebo dozor nad domácími úkoly. Z těchto dat vyplývá indikátor průměrného zapojení mužů do péče o dítě pro každou zemi. Ve všech zemích vykonává muž méně než polovinu práce spjatou s péčí o dítě. Nicméně v zemích s vysokou porodností jako jsou Belgie, Francie nebo Norsko, je zapojení muže poměrně vysoké, a to mezi 30 – 40 %. Naopak v zemích s nízkou porodností míra zapojení mužů klesá až na 22 %. Obrázek 3 znázorňuje míru zapojení mužů do péče o potomka oproti rozdílu mezi podílem párů, kdy nesouhlasí s dalším dítětem žena a podílem párů, kdy nesouhlasí muž. Výsledek napovídá, že v zemích s nejmenším zapojením mužů do péče o dítě je vysoká pravděpodobnost, že ženy budou s přáním muže počít dalšího potomka nesouhlasit.
8 Příkladem této literatury je Becker a Barro (1988). Nedávné studie zahrnují Adda, Dustmanna a Stevense (2016) a Bicka (2016).
9 Role omezeného závazku pro pochopení volby rození dětí byla poprvé popsána Rasulem (2008). 8