Aktuálně

O (ne)významu testování

Praha 29. 5. 2018 Lidové noviny, komentář Filipa Pertolda k testování studentů.

Testování studentů hýbe společenským a politickým diskurzem. Na sociálních sítích se vedou nekonečné debaty, zda daná otázka je dostatečně vtipná/těžká/lehká/jednoznačná. Kvalita testů je samozřejmě důležitá a samotný test může být vytvořen dobře nebo špatně, což má samo o sobě fatální důsledky. Jak však ukazuje svými výroky sám současný pan ředitel Cermatu Jiří Zíka, není úplně jasné, zda samotný Cermat má jasno v tom, co vlastně výsledek testu může nebo nemůže v obecnosti změřit a jak se (ne)dají výsledky interpretovat.

Špatný předpoklad

Hlavní nedorozumění v celé debatě je především v tom, že ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a Cermat předpokládají, že pomocí jednoho, časově omezeného a sebelepšího testu můžeme objektivně poměřit znalosti studenta A se studentem B, s tím, že pokud třeba student B má horší body než nějaká arbitrární hranice, zaslouží si trest.

Tento způsob uvažování je však minimálně zavádějící, protože výkon studenta u jednoho testu, ve kterém jde takříkajíc o všechno, ovlivňuje řada náhodných jevů a nutno si rovnou přiznat, že objektivní znalosti mohou pro někoho hrát až druhořadou roli. Například se student musí dobře vyspat, nenatrefit na dopravní problémy, dále musí vědět, jak se vyrovnat s danou stresovou situací nebo jak řešit úlohy pod časovým tlakem s vědomím, že jde o hodně. Pak je třeba otázka, zda se jeho učitel rozhodl poslední dva roky třídu připravovat právě na tento test. Z těchto a řady dalších důvodů lze zkušenosti ze světa shrnout tak, že testování je sice dobrý sluha, ale zlý pán. Pokud jsou testy hlavním cílem vzdělávání, v důsledku to vedlo třeba ve Švédsku nebo USA k manipulacím a podvodům nebo k úzce zaměřenému studiu jen na předměty, které jsou testovatelné.

Užitečný sluha

Je třeba ale zároveň přiznat, že i omezené testování znalostí a schopností může být užitečný sluha, který se ovšem nesnaží trestat, ale pochopit. Nemusí nutně pokrývat celou populaci ani hrozit propadnutím. Správně zaměřené a interpretované testování má totiž sloužit k alespoň částečnému poznání (ne)fungujícího systému školství a pochopení toho, v jakých školách, regionech nebo u jakých skupin studentů se ve společnosti generují nerovnosti. Navíc pokud testy nejsou hrozbou a výsledky se agregují na vyšší úroveň, individuální náhodné jevy (tj. zda se student A nebo B vyspal dobře, nebo ne) přestanou mít tak významnou roli. Abychom se však „něco“ mohli reálně dozvědět, museli by být testováni nejen studenti, ale i učitelé a hlavně ve více obdobích, aby bylo jasné, jaký je počáteční, průběžný a konečný stav znalostí a dovedností. Tím by byla šance přiblížit se k odhadnutí samotné přidané hodnoty různých typů učitelů a škol. Zdá se to jako hodně práce, ale byla by to šance se něco o fungování českého školství dozvědět, případně by to byl předstupeň ke zjišťování problémů na místě. V současné době nám výsledky u maturit o příčinách nerovností nic moc neřeknou. Zjištění, že škola A má v daném roce vyšší body než škola B, může třeba znamenat zcela odlišnou selekci dětí do těchto dvou škol, kdy studenti ve škole A mají v průměru ambicióznější a vzdělanější rodiče než ve škole B. Na první pohled se tak škola A sice může zdát jako lepší než škola B, ve skutečnosti však ve škole B mohou být lepší učitelé, kteří dají studentům vyšší přidanou hodnotu vzhledem k počátečním znalostem.

Ministerstvo školství ani Cermat však k žádným sofistikovanějším analýzám nesměřují, dokonce ani s těmi daty, která mají k dispozici. Současný systém maturit je tak vytvořen především jako trest pro mladé lidi, kteří kupodivu ve velkém chtějí studovat. Místo aby se vzala jejich ochota studovat jako příležitost, ministerstvo a pan ředitel Cermatu Jiří Zíka to berou jako hrozbu, které je třeba za každou cenu zamezit.

Komentář z Lidových novin si můžete rovněž stáhnout ve formátu PDF zde