19. 10. 2020 IDEA anti COVID-19 | Autoři: Matěj Bajgar, Petr Janský, Marek Šedivý

Celý text studie ve formátu PDF si můžete stáhnout ZDE.

Jak dobře může společnost a ekonomika čelit epidemii covid-19 závisí kromě mnoha dalšího na tom, jaký podíl práce lze vykonávat distančně, tedy z domova. Práce z domova má také potenciál zvýšit produktivitu podniků a kvalitu života pracovníků bez ohledu na covid-19, ale na druhé straně přináší i fenomény nežádoucí.

Tato studie prezentuje odhady podílu českých pracovníků, kteří by mohli pracovat z domova, na základě detailních dat pomocí mezinárodně uznávané metodologie klasifikace profesí na základě českých dat.

Naše odhady ukazují, že zhruba třetina pracovníků v Česku je schopna vykonávat svou
práci z domova. Tento podíl je srovnatelný s ekonomicky podobně rozvinutými zeměmi a řádově odpovídá podílu pracovníků pracujících z domova ve vrcholu první vlny covid-19 na jaře 2020.

Schopnost pracovat z domova je rozdělena značně nerovnoměrně mezi různými odvětvími, částmi země a pracovníky s rozdílnou úrovní vzdělání. Zatímco ve finančním sektoru a v sektoru informačních a komunikačních činností mohou z domova pracovat čtyři z pěti zaměstnanců, v zemědělství ale také v oblasti kultury a volného času je to méně než jeden z pěti. Většina vysokoškolsky vzdělaných pracovníků může pracovat z domova, to samé ovšem platí jen pro jednoho z deseti pracovníků bez maturity. V Praze může pracovat z domova zhruba polovina pracovníků, přitom ve většině ostatních krajů je to jen zhruba čtvrtina.

Veřejné politiky, legislativní a další regulatorní opatření by měly více reagovat na možnosti, specifika a potřeby efektivního využívání práce z domova ve veřejném i soukromém sektoru. Lze očekávat, že pod tlakem okolností éry covid-19 navíc dojde k rychlejšímu rozvoji technologií, které práci z domova umožňují a usnadňují. Zároveň lze čekat další vývoj ve struktuře české ekonomiky, odvětvové i profesní, který bude k práci z domova ještě vstřícnější.